V prvním polistopadovém týdnu roku 1989, mi řekl jeden starý, zkušený, komunistický politik: „Vy všichni ani netušíte, na jak dalekosáhle škodlivých změnách se podílíte“. O pár dnů později mi průbojný, perspektivní komunista středního věku sdělil: „Od této chvíle bohatí budou bohatnout a chudí chudnout, proto je nutné dostat se mezi ty první“. Oba výroky si prakticky již od roku 1990 stále častěji připomínám, jelikož v nich byly již tehdy skryty dvě základní, všeobecné pravdy o politické změně, jejímž symbolem je dnešní státní svátek v ČR.

Po celé lidské dějiny, až na několik krátkodobých a ryze místních epizod, se všichni lidé podíleli na vytváření majetku, později bohatství a nakonec kapitálu, ale jen uzoučká vrstva si to všechno přivlastňovala. Sovětský svaz a později socialistický tábor, byl první dlouhodobější a na obrovském teritoriu vzniklý pokus, tuto sociální koncepci světa změnit. Po 17tém listopadu u nás a v poslední dekádě minulého století v celém světě, se prakticky obnovil stav, kdy doslova pidimum lidí vlastní všechno a celý zbytek nemá nic. Jde jednoznačně o dějinný návrat, čili historic regressus, přeloženo do latiny. Tato skutečnost je naprosto dominantní charakteristikou změny, od níž uplynuto čtvrt století.

Od dob začátků průmyslové revoluce se postupně vytvořily tři obrovské sociální skupiny, pro někoho třídy. Podnikatelé se svou obslužnou elitou, zaměstnanci a konečně za třetí samostatní živnostníci, zaměstnávající pouze sami sebe, maximálně rodinné příslušníky. Dějinný pohyb posledních dvou staletí byl, vedle konfliktů národních států, v převážné míře řešením sporu mezi prvními dvěma třídami, který spočíval v různosti názoru mezi továrníky a dělníky na spravedlivou odměnu za práci. Do osmdesátých let dvacátého století si zaměstnanci za obrovských obětí, dokonce i na svých životech, dokázali na podnikatelích doslova vybojovat mnoho desítek ústupků, jimiž dosahovali, alespoň podle své aktuální představy, co nejspravedlivější, zdaleka ovšem ne opravdu spravedlivé, mzdy. Od 17tého listopadu 1989 byli zaměstnanci postupně o všechna svá práva připraveni. Není jistě bez zajímavosti, že mezi prvními právními změnami byla v naší zemi, pod rouškou boje s komunismem, zrušena mnohá zaměstnanecká práva provedením zásadní revize zaměstnaneckého kodexu, zvaného „Zákoník práce“. Ze všech právních kodexů to byl první, který byl úplně změněn. Teprve později, až mnohem později, došlo na změny obchodního, trestního, občanského a dalších kodexů. Z hlediska dějinného vývoje lze proto tvrdit, že za posledního čtvrt století přišla třída zaměstnanců fakticky o všechna práva, která si na svých sociálních soupeřích – partnerech, za obrovských obětí vybojovaly celé generace dělníků a ostatních zaměstnanců. V mých očích další to „historic regressus“.

Dvě supervelmoci, které dominovaly světu půl století, svou obrovskou převahou nad ostatními, zajišťovaly světovému obyvatelstvu život v relativním míru. Pokud by se svět později definitivně rozdělil na dva srovnatelné celky, mohlo se vytvořit mezinárodní klíma vylučující velkou válku, která by v reálu znamenala zánik lidstva. Vznik světa s jednou supervelmocí zlikvidoval tuto šanci. Uvedený aspekt je v mých očích třetím nejdůležitějším znakem vývoje všelidské historie za posledního čtvrt století. Třetí to v mých očích dějinný návrat.

Sečteno a podtrženo. Poslední čtvrtina století nastolila režim, v němž jako po celá tisíciletí skupinečka superbohatých se opět zmocnila obrovské většiny majetku, nesouměřitelně se zbytkem lidí až nekonečně nesmírného bohatství a prakticky veškerého volného kapitálu, což všechno bylo ve skutečnosti vytvořeno veškerým člověčenstvem za celou jeho historii. Za druhé, třída neprivilegovaných, čili zaměstnanců, ztratila v předmětném období tolik práv, že se stala z relativně rovnocenného partnera opět existenčně závislou na libovůli panské třídy. Za třetí se lidstvo vrátilo opět do situace, v níž mu hrozí velké války, dneska již se stamiliony mrtvých, kteří v těch hekatombách zmaru budou navíc úplně nevinně. Přidám-li si k tomu ještě bezdomovectví a nezaměstnanost, dva hlavní jevy, které jsou dneska běžné, ale před čtvrt stoletím se u nás vůbec nevyskytovaly a pro mé přesvědčení jsou lidsky naprosto nepřijatelné, zvláště s ohledem na žvanění o lidských právech, pak nikdo nemusí mít pochyb o tom, jak hodnotím politickou změnu, pro kterou dosud odborníci ani nevymysleli označení. Dovoluji si ho tedy nabídnout. Aby to znělo vědecky, tak mu říkejme latinsky ad re-progressionem. Jasně česky pak, zpětný vývoj, protiklad to pokroku. Pro všechny ty, kteří popírají, že existuje pokrok v lidských dějinách, ba dokonce i jakýkoliv vývoj, nakonec jenom dodávám k zamyšlení, jak by se asi cítili, kdyby se narodili před pěti tisíci lety třeba na Borneu.