Klíčovým slovem polistopadového vzepětí byla transformace. Nově nastupující vlivní, mocní a vládnoucí celé té tvořící se nadějné formy společnosti, slibovali a někteří možná i dokonce programovali, celou řadu transformací. Transformaci dosavadní nadvlády jedné strany v parlamentní demokracii se soutěží více politických stran. Transformaci totalitní diktatury na širokou škálu lidských práv a občanských svobod. Transformaci plánovaného hospodářství na ekonomiku svobodného trhu. Transformaci státního vlastnictví výrobních prostředků na soukromé vlastnictví všeho. Transformaci ze satelitního státu jedné supervelmoci na rovnoprávného partnera všech států na Zeměkouli. Transformaci státu pod vlivem jedné ideologie na stát ideové svobody. Transformaci církví ze služky politického režimu na svrchované náboženské obce. Transformaci lokajských médií na hlídače demokracie. Transformaci třídního práva na právní stát evropských standardů. Transformaci ze státu začleněného do vojenského paktu na zem bez militaristických sklonů, ba dokonce i bez výroby zbraní. Transformaci specializované zdravotní péče pro privilegované na skutečně všeobecnou zdravotní péči s nejvyšším možným využitím jejího pokroku v celém světě. Transformaci ze státu na okraji ve stát pevně patřící do Evropy a Západu. Transformaci politiky z nadvlády papalášů na službu veřejnosti.
Nehodlám vás čtenáře už více unavovat, protože si každý z pamětníků jistě dokáže vybavit nějaký tehdejší slib. Dneska, v předvečer dne oslav Velké Listopadové Sametové Revoluce, se pouze pokusím zbilancovat, kam jsme fakticky došli, za oslavovaných dvacet pět let. Dovoluji si v následujícím tvrdit, že v reálu byly opravdu uskutečněny mnohé transformace, ale podstatně jiné, než slibované. Byla provedena transformace:
Třídního boje na studenou občanskou válku.
Nadvlády marxistické ideologie na diktaturu ideologie neoliberální.
Studené války mezi dvěma supervelmocemi na horké válčení jediné supervelmoci kdekoliv na Zeměkouli.
Státu sloužícího jedné supemocnosti na poslušného vykonavatele nadvlády byrokratického superstrátu.
Mírumilovné země na agresora, dokonce proti svým kmenovým bratřím.
Demokracie na služebnou děvku největších vlastníků volných peněžních prostředků.
Politických stran na mafie.
Parlamentní demokracie na maskovanou nadvládu superbohatých oligarchů.
Všeobecných voleb na skomírající divadlo pro stále se zmenšující počet herců.
Politiky z řízení společnosti na soukromé zisky politiků.
Státního majetku na portfolio globálních financiérů.
Státního hospodářství na diktátorskou ekonomiku nadnárodních koncernů.
Ekonomiku sloužící lidem, na ekonomii růstu všechny lidi tyranizující.
Sociálně solidární společnosti na skrumáž egoistických jednotlivců soutěžících, čti bojujících, každý s každým.
Osob sociálně potřebných na vydržované socky, užírající z blahobytu snaživých.
Úcty ke starším lidem na nenávist k vyjídačům z našich hrnců.
Spolupráce mezi lidmi na bitku klanů až po rvačku všech mezi sebou.
Lidských práv na predátorská práva silnějších.
Občanských svobod na hypertrofii obecné svobody jedince, až na svobodu škodit společnosti.
Svobody na libovůli bez odpovědnosti.
Médií sloužících jedné politické straně na manipulátora veřejným míněním a dokonce tvůrce neexistujících událostí.
Zaměstnanců na bezbranné figurky, závislé na panovačnosti podnikatelského panstva.
Společnosti relativně majetkově rovných obyvatel na skupinku dolarových miliardářů a 99,99ti procentní zbytek.
Katolické církve z hlasatele víry na molierovského hrabivce.
Nadvlády viditelných papalášů na diktaturu údajného systému, za nímž jsou skryti reální vládci světa.
Vidím, že nemá smysl pokračovat, protože každý den života v polistopadovém režimu odkrývá další a další transformace, čti proměny dosud existujícího světa. A zdaleka nejde o proměny k lepšímu životu většiny obyvatelstva planety.