Hlavním heslem vládců celé epochy reálného socialismu byl slogan Sovětský svaz náš vzor. Oni sami jej svými rozhodnutími naplňovali natolik otrocky, že i v očích samotných vládců v SSSR byli někdy podezřelí a většinou stupidní. Nejednou sověti veřejně dokonce řekli, že oni se učí od nás, třeba z našeho systému školství. Současní vladaři našeho státu mají jinou psychickou úchylku. Dala by se označit mottem – USA náš cíl. Nepochybně se tak chovaly dvě poslední vlády, Topolánkova a Nečasova, které neustálými škrty sociálních výdajů země dohnaly zem na roveň situace v Americe. Tam, podle průzkumu z roku 2011, odborníci zjistili, že medián příjmů mužů, očištěný o inflaci,  dosáhl vrcholu v roce 1964 a od té doby se prakticky nezvyšuje.  To znamená, že téměř půl století prudkého vzestupu produktivity práce nepřineslo zaměstnancům prakticky nic. Veškeré příjmy z růstu ekonomiky shrábly firmy, jejichž zisky jsou v současné době, tedy v době doznívající hospodářské krize a vrcholícího zadlužení státu, nejvyšší od konce druhé světové války. Při tom zaměstnanci odevzdávají ze stagnujících mezd stále víc na soukromé pojištění, které nahrazuje sociální stát. Jen za posledních deset let stouply příspěvky na zdravotní pojištění o 90 procent, poplatky za studium na veřejných vysokých školách o 27 procent. Větší přísnost na chudé, snížení pojistného a rozval veřejného sektoru, nepřinesly více peněz pro ty, kdo pracují. Zapříčinily pouze výrazné zbohatnutí několika procent příslušníků nejvyšších vrstev. Prosperita při současném útlumu sociálního státu je tak rezervována pro ty, kdo slovy jednoho z ministrů bývalé Clintonovy vlády „dokončili své odtržení od americké unie“. U nás lidé o takto „úspěšných“ říkají, že jsou za vodou. Otázkou zůstává, jestli jsou až tak daleko, že už k nim nelze doplavat žádným způsobem, dokonce ani revolucí. Ta ba samozřejmě měla začít právě v USA. A pak by onen současně zrůdný slogan – Spojené státy náš cíl -, mohl přece jenom platit.