. Zeman v mých očích získal kladné body. Sice s nekalými úmysly, ale přece jenom zprostředkovaně prosadil dobrou věc. Dvanáct let je totiž už platný, leč neúčinný, tak zvaný služební zákon. Politici se neustále nechtěli zbavit šance na politizaci státní správy, čti na dobré joby, když náhodou vypadnou z politiky, třeba kvůli nezvolení. Zeman svým tlakem na tvořící se koalici způsobil, že služební zákon bude konečně uveden v život. Ve své poťouchlosti vlastně nachystal past na Babiše. Vzal jej za slovo, že jako ministr financí, aniž bude snižovat daně, zlepší sociální standard většiny potřebných. Aby se Babiš ale mohl stát ministrem, bylo zapotřebí zrušit podmínku, že ministr musí mít lustrační osvědčení, na které Zeman od začátku souboje se Sobotkou stupidně trval. Služební zákon, který byl schválen před víc, jak deseti lety obsahoval ustanovení, že ministr nepotřebuje lustrační osvědčení, takže Zeman vyhlásil, že pokud sněmovna schválí, alespoň v prvním čtení služební zákon, pak Babiše jmenuje ministrem. Služební zákon sám o sobě je víc jak potřebný. Mimo jiné pomůže i v protikorupčním snažení, ale především postupně vysoce zprofesionalizuje a tím zefektivní a zkvalitní státní správu. Konečně rovněž splníme jeden z požadavků EU, jejíž představitelé nás mají pomalu plné zuby za neschopnost čerpat fondy, opakované neplnění slibů, ba dokonce za prokazatelný odpor vůči celému společenství. Osobně mně vadí, že nebyl jednoduše zrušen lustrační zákon, který je fakticky protiústavní, diskriminační, ale především účelový, protože se s ním operuje jen tehdy, když je to pro mocichtivce výhodné pro politický boj. A proč o zákoně o státní službě hovořím jako o Lex Kalousek? Protože on ho při jeho projednávání v tomto týdnu označil za lex Babiš. Jako je u něj obvyklé, pouze ale manipuluje s fakty. Jakoby zapomněl, že to byl právě on, kdo před dvanácti lety do něj prosazoval, aby ministři nepotřebovali lustrační osvědčení.