Na Islandu vyhrály volby dvě strany, které vládly zemi od roku 1995 do roku 2007 a přivedly ji ke krachu. Veřejnost pak doslova vládu vyhnala, zvolila novou a připravila ke schválení tak zvanou „občanskou ústavu“. Levicová vláda, která vládla od roku 2008, musela provádět úspornou politiku, aby dostala půjčky, takže zemi neměla čas vyvést k prosperitě. Na to dojela. Ztratila doslova polovinu voličské přízně. Opětné zvolení pravicové vlády dokazuje jednak ztrátu paměti voličů, ale především soudnosti. Veřejnost si může nechat zajít chuť na schválení nové ústavy, proti níž byly od samého počátku obě pravicové strany. Takže ze všech těch revolučních snah o zvýšení demokratičnosti zbudou jen a jenom silácké řeči. Nechci se mýlit, ale jsem přesvědčen, že občané – a to nejen na Islandu – jsou sami k sobě neodpovědní, nebo se chovají jako hysterka, která neví co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane.