Seriál Zdivočelá země považuji od samého vzniku za antikomunistickou agitku, propagandu, výplod nenávisti…po pravdě řečeno dílo jakéhosi „antisocialistického realismu“, čili masové kultury úplně stejné, jaká v naší zemi naplňovala veřejný prostor po roce 1948 s názvem socialistický realismus, jen dneska má opačné znaménko. Nezajímali mne herci, nezajímali mne jeho tvůrci, ba ani jsem nevěděl, kdo v seriálu hraje hlavní roli. K uvedenému posouzení mi dostatečně stačily reklamní ukázky, které jsem nechtěně viděl ve chvílích, než jsem stačil na TV přijímači přepnout kanál. To všechno platilo až do dneška. Teď už vím nejen to, že hlavního hrdinu Maděru hraje Dejdar, ale i to, že prý se osobně vyznal autorovi scénáře, známému antikomunistickému bijci, že jím vymyšlená postava mu doslova změnila život. A nyní se Maděrův stvořitel Jiří Stránský dovídá, že Dejdar jeho uměním přetvořený na Maděru, podporuje Zemana do funkce prezidenta a snad ho v prvním kole dokonce i volil. I rozčilí se tvůrce „Zdivočení“ natolik, že ve vzedmuté vášni napíše pro tisk vyjádření, že s Dejdarem v seriálu končí. Aby to mělo váhu, připíše k tomu i podpis režiséra Bočana, kterému to řekne až je věc venku. Holt demokrat. Když se následně nezdivočelá veřejnost poněkud podivuje takovémuto zatahování politiky do práce, neřku-li do umělecké činnosti, nakonec se Stránský omluví. Jen si říkám, komu tím bylo poslouženo? Dejdarovi, Stránskému, či jejich upocené agitce?