Poslední dva týdny v politickém, ale především veřejném prostoru ČR převládlo skutečné šílenství, dokonce mnohého druhu. Od stupidity, přes chorobné vášně, sebezničující vztek, lživý populismus, až po kardinální ztrátu soudnosti. Nikdy dosud se ne netu neobjevovaly tak dlouhé, ba až nekonečné diskuse, mnohdy absolutně bez věcných argumentů. Jasné je, že v příštích dvou dnech zvolíme prezidenta, kterého naprostá většina občanů vlastně nechce. Je to už nyní v každém případě doslova krach politiky naší levice. Ať už bude zvolen, ten, či onen, bude prezidentem proto a jenom proto, že levice v ČR není schopná už dvacet let spolupracovat. Díky tomu už od doby Špidlova předsednictví v ČSSD má levice prakticky vždycky navrch, ale přesto je doslova bezmocná proti lavině neoliberální zběsilosti. Vůbec nepochybuji, že nejméně další týden se zase nebude psát o ničem jiném než výsledku voleb. Při tom jenom výjimečně půjde o rozumné názory a skoro vůbec ne o analýzy. Při tom je závěr z celé první přímé volby prezidenta už nyní nasnadě. Pokud levice nespojí své úsilí, půjde od válu – a pěkně nadlouho.