Je pro mne tristní, když údajně levicový internetový magazín Deník Referendum celý minulý týden prakticky nepsal o ničem jiném, než o druhém kole voleb prezidenta. Ještě děsivější je, že pod jednotlivými texty se následně rozvíjela „diskuse“, která co do četnosti příspěvků nemá obdoby. Od svého vzniku jmenovaný internetový deník se nikdy žádnému problému nevěnoval v tak obrovském rozsahu, s tak značnou výměnou názorů, s takovou změtí argumentů a ještě větším rozsahem emotivních výlevů. Při tom všichni politicky vzdělaní lidé dobře vědí, že prezident nemůže proti vůli zákonodárců vůbec nijak uspět. Nemůže nikterak zásadně ovlivnit ani vůli vlády. Může si jen na některé, celkem bezvýznamné posty, dosadit své lidi, u nichž stejně nemá nikdy zaručeno, že v nových funkcích budou brát ohledy na názory svého „stvořitele“. V žádném případě prezident nic nezmění na stávajícím právu, i když má právo na předkládání návrhů zákona. Že by nějak brzdil, či naopak urychloval církevní restituce je nesmysl, zrovna tak nic neudělá s „Benešovými dekrety“. Je pro mne bolestné, že levice se nechává nejen zatáhnout do tohoto emotivního, manipulovaného a v podstatě stupidního diskursu a nedokáže, jako obvykle, říci jasně a už vůbec ne jednotně zásadní názor. Při tom jediným, správným přístupem každého opravdového příslušníka levice je jenom jedna možnost. Nejít k volbám. Jasně při tom říci, že ani jeden z kandidátů není jejím kandidátem, nýbrž kandidátem různých finančních, průmyslových a jiných hospodářských uskupení, to v tom lepším případě, a v tom horším pak klientelistických klik politických stran, které se svým „sponzorům“ musí odvděčovat. Čím menší počet voličů by šel v druhém kole volit, tím jasněji by se ukázalo, kolik občanů je v oněch sítích zapojeno. Jak jsem již napsal, jednoho z kandidátů volit nechci, druhého nemohu. Ale v zásadě ani jeden nemůže být nikdy mým prezidentem, protože bude jednoznačně pouze JEJICH prezidentem. Prezidentem finančních skupin a kapitánů hospodářství.