Texty minulého týdne a dvou prvních dnů týdne tohoto, byly motivovány studií, zveřejněnou na webu: http://dolezite.sk/Cirkevne_bohatstvo_su_krvave_peniaze_162.html#ixzz1mx3Yygbi . Na něm je uvedeno několik desítek prací, ze kterých studie čerpala. Přiznávám se k tomu, že jsem si neověřoval jedinou informaci, která je ve studii publikována. Bral jsem ji totiž celou pouze jako ilustraci svého celoživotního přesvědčení, vytvořeného na základě osobních zkušeností s římskokatolickou církví. Od prvních úvah o církevních restitucích jsem tvrdil a mnohokrát veřejně řekl i napsal, že restituce jsou protiústavní. Součástí naší Ústavy je totiž i Listina základních práv a svobod, která kodifikuje celou soustavu lidských práv a občanských svobod. Majetek římskokatolické církve i majetek šlechty byl získán pregnantním porušováním lidských práv, protože má původ v nevolnictví a v dobách kdy církev byla součástí absolutní moci nad všemi lidmi. Návratem takového majetku potomkům šlechtických rodů a církevním institucím náš právní řád nejen de jure, ale de facto uznává porušování lidských práv jako metodu získávání majetku. Neváhám tvrdit, že církev a mnohé šlechtické rody jsou v dnešním slova smyslu instituce zločinné a politický režim, který tvořily, byl zločinem proti lidským právům, ne jenom zločinem vůči občanským svobodám. Jmenovaná církev i šlechtické rody byly po celá staletí součástí totalitní moci a jen a jenom díky ní získaly nepředstavitelné majetky. Restituce jsou v konečném důsledku tedy zločinem proti lidskosti, ba až zločinem genocidy.