Václav Havel své angažmá v pseudorevoluční frašce listopadu 1989 zahájil sloganem o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Hned na počátku své veřejně politické aktivity tím prokázal, že je pro politickou praxi nepoužitelný. Celé, rádoby politické heslo jednoznačně dokazovalo, že Havel není s chopen zpracovávat informace z politické části veřejného prostoru a tak se ho snaží uchopit emotivně, aniž vůbec ví, jak se v něm pohybovat, co od něho požadovat a především jak dosahovat jeho změny. Minulosti přisoudil atributy lži a nenávisti. On, který celý život živelně nenáviděl všechno kolektivistické, sociální, nadtož komunistické, se v hloubi duše styděl za svou nenávist a proto se jí chtěl takto alespoň symbolicky zbavit. On, který od prvních svých veřejných projevů věděl, že lže, si tímto bonmotem na pomyslný prapor napsal odpor proti lži, aby ve skutečnosti sám sebe obelhal. To červené srdíčko k logu OF a později dokonce jako dodatek ke svému podpisu, to už byl kýčovitý doplněk celé té komplexní stupidity. Stupidity ne jako nadávky, či jiné pejorativity, ale coby medicínského ohodnocení reálné Havlovy psychiky.