Když jsem přemýšlel o tom, které Havlovy hlášky by neměly být zapomenuty, tak jsem si jako na jednu z nich vzpomněl na výrok pronesený při letu helikoptérou nad Prahou. Tehdy čerstvý prezident ohodnotil panelové domy pojmenováním králíkárny. Člověk, který od dětství žil v luxusu paláců a obrovských vil, který i za nadvlády KSČ si užíval vysoce nadstandardního bytu, ba dokonce v kriminále měl luxusní celu, nikdy neviděl, jak žili lidé v době předkomunistické. Nevěděl, že dělníci tehdy žili dokonce ve vagonech, v bytech vytesaných do skály, v lepším případě v koloniích domků, které měly jednu studnu pro celou ulici. Nikdy se nedověděl, že na vesnicích žily kupříkladu dvě rodiny v jedné dřevěnici o dvou místnostech. Že několik rodin podruhů u velkých sedláků žilo v jedné místnosti, že pacholci dokonce spávali s koňmi v maštali a děvečky na půdě, někdy s pantátovou noční návštěvou. Havel si nepřipouštěl, že dokonce i střední třída, učitelé a podobní měšťané, žili v pavlačových domech s jedním záchodem a jedním kohoutkem studené vody na patře. A to nemluvím už vůbec o tom, že víc jak desetina rodin žila bez elektřiny a naopak jen deset procent mělo v bytě plyn. Pro ty všechny je byt v panelovém domě, i když jde o nejnižší stupeň bytového komfortu, opravdovým luxusem. Panelový dům považují ještě dneska doslova za přepych všichni, kdo před tím dlouho žili v soukromých domcích se studnou i záchodem na dvorku, bez centrálního vytápění a teplé vody. Panelové domy nejsou charakteristikou pouze socialistické výstavby, sloužily k vyřešení nedostatku bytů i na Západě. Já ve vzpomínaném slově nevidím ani tak ohodnocení bytového komfortu, ale Havlovo pohrdání lidmi, kteří v panelácích spokojeně žijí, kteří nesahají jeho výjimečnosti ani po kliku skutečného králičoku.