Sousloví mafiánský kapitalismus jsem poprvé slyšel v prezidentském projevu Václava Havla, proneseném v Rudolfinu k poslancům obou komor Parlamentu ČR dne 9.12.1997. Nezajímá mne v tomto textu, zda byl jeho autorem, nebo toto pejorativní označení tehdejšího stavu politiky v naší zemi od někoho převzal. Vzpomínám si jen, že již tehdy jsem se upřímně zasmál. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že Václav Havel, ač neprošel školením VUMLu, využil v ní vyučovaného zvulgarizovaného pojetí kapitalismu coby komplexního, společnostně – politicko – ekonomického systému, pro nějž marxisté reálného socialismu užívali termín společensko-ekonomická formace. Za druhé pak proto, že se tímto, spíše urážlivě pokleslým termínem, v podstatě skrytě veřejnosti omlouval. Jakoby říkal: V polistopadových dnech jsem se neodvažoval hovořit o kapitalismu, protože za nadvlády KSČ byl tento pojem vydáván za původ všeho zla. Já ale kapitalismus od počátku svého antikomunistického přesvědčení vždycky chtěl, leč nikoliv takový, jaký se u nás nyní vyvinul. V mých očích nebyl zmíněný projev pouze útokem na Klause, ale v prvé radě ubožáckou výmluvu zbabělého slabocha. Po celou dobu Klausova privatizačního řádění byl přece Havel prezidentem, tedy v prvé řadě nejvyšším ústavním činitelem. Měl tedy minimálně spoluodpovědnost za útěk klausijánů před právníky. Mohl minimálně jejich zákony vetovat, ale především bylo jeho nejvyšší občanskou povinností využít své morální váhy k odporu, když s lumpárnami nesouhlasil. Měl kupříkladu prosadit fundovanou debatu o změnách, ba dokonce plebiscit o jejich klíčových záměrech. Rudolfinský projev byl proto pro mne pouhým vysoce pokryteckým činem, projevem pokleslosti přičinlivého školáčka, který byl přistižen při nepravosti. Kapitalismus, jako produkční systém ze své podstaty není mafiánským, ač v dějinách způsobil mnohé, dokonce horší zločiny. Mafiánskými mohou být pouze jeho realizátoři. A ti naši byli dokonce světovou extratřídou.