Ještě před rozpadem Československa jsem napsal text, ve kterém jsem označil za největší urážku památky TGM, když někteří vlezanálisté pasovali Havla na pokračovatele díla prvního prezidenta našeho státu. Již tehdy jsem také napsal, že pokud vůbec je Havel srovnatelný s některým z předešlých prezidentů, tak jedině s Gottwaldem a to ještě při poctovém srovnávání z toho dělnický prezident vychází lépe. Ani jeden neměl akademické vzdělání a přesto si hráli na filosofy. Gottwald při tom alespoň nefantazíroval o jakýchsi duchovních silách ba až esoterismu, ale byl až Masarykovsky realistickým. Oběma k moci pomohla cizí mocnost. Ale Gottwalda aspoň k té roli připravila, ba doslova vyškolila. Oba pro nástup k moci poklesle využili vzedmutí emocí davu, jenže Gottwald je nezneužil pouze ke svým osobním cílům. Oba komplexně změnili stávající systém a to nejen politický, ale ekonomický, sociální v užším slova smyslu, ba dokonce společnostní, tedy sociální v širokém smyslu toho slova. Jenže Gottwald ve prospěch většiny, tedy mnohem demokratičtěji. Takhle bych mohl ještě pokračovat, ale to všechno už jsem jednou napsal a nehodlám se opakovat. Dneska chci k tomu jenom dodat, že Havel jako politik byl nakonec stejně neúspěšným, jako Gorbačov. Rozpadl se mu stát, do jehož čela byl postaven, národní bohatství země, vytvářené tři čtvrtiny století mu za jeho prezidentování rozkradli. A nakonec ubožácky, jako přičinlivý žáček, kterého chytili při lumpárně, všechno svádí na jiné. Dokonce si vymyslel blud o jakémsi mafiánském kapitalismu, což je jeden z mnoha jeho blábolů. Kapitalismus není mafiánský, mafiánská je politika a ta vznikla v systému, který tady Havel spustil. Takže doslova a do písmene platí na Havla stejný komentář, jaký jsem citoval včera o Gorbačovi.