Být vůdcem Sovětského svazu a přičinit se o jeho rozpad, docela dobře stačí k zápisu do světových rekordů. SSSR byl nesporně druhou největší mocností všech dob. Dokázat ji zničit ve válce by bylo určitě hodnoceno za největší vojenský úspěch. Že ji vlastní vládce zničil absolutně bez boje, je proto historickou raritou. Když se k tomu připočte, že v té době si jen 3 procenta jeho občanů přála rozpad Sovětské svazu a dokonce naprostá většina republik chtěla pouze jakousi formu konfederace, nikoliv rozpad státu, pak už jde o největší dějinný neúspěch vládce za celou historii lidstva. Dneska z rozpadu SSSR viní Gorbačev Jelcynovu touhu po slávě, jak to řekl ve svém rozhovoru s Mathiasem Scheppem osmého září letošního roku. Jeden z internetových komentářů k onomu rozhovoru mi hovořili ze srdce. Proto jej tady celý opisuji, cituji: Politování hodný chudák, diletant, hlupák, naprosto nevhodný k jakékoli státnické funkci. Agent CIA, nebo psychopat? Řekl bych, že byl spíš ztělesněním krize a nerozhodnosti komunistické strany Ruska po smrti Brežněva. Jedním slovem blbec. I z tohoto rozhovoru čiší Gorbačovova absence smyslu pro realitu. Gorbačov připomíná řidiče, kterého posadili za volant rozjetého autobusu a on místo aby kroutil volantem, tak na něj jenom hloupě koukal. A pak, když se autobus i s pasažéry vysekal, tak se začal vymlouvat, že kdyby s ním kroutil, tak by mohl třeba přejet kočku. Myslím, že je to dobrý rozhovor, položili mu správné otázky, jako například proč nešel Čínskou cestou. Jak se dalo čekat, z Gorbačova nic rozumného nevypadlo a ukázalo se, že je to jenom ješitná, nabubřelá nula. Snad nejtragičtější na tomto člověku je to, jak se snaží ze svého grandiózního historického neúspěchu dělat úspěch a urputnost s jakou se snaží o tom přesvědčit sám sebe. Konec citace. Já bych se pouze pokusil shrnout hodnocení Gorbačova. Byl od počátku příliš okatě pyšný na to, že je nejmladším tajemníkem strany už v Stavropolu a později dokonce nejmladším členem politbyra ÚV KSSS. Už tehdy mu to stouplo do hlavy, jak se lidově říká, čehož si povšimly západní rozvědky. Ty proto doporučily západním politikům hrát na strunu Gorbačovocy ješitnosti, slavomamu a ambicióznosti. Záměrně tak posílili v Gorbym pocit až božské vševědoucnosti a z ní plynoucí všemocnosti, se kterými pak doslova bez rozmyslu rozjel perestrojku (hospodářský voluntarismus) a především nekontrolovatelnou glasnosť (politickou anarchii). Přiznám se, že nedovedu pochopit, proč nebyl souzen za velezradu (rozbití státu), za zločin destrukce hospodářství a za ještě větší zločin uvalení desítek milionů lidí do bídy. Asi proto, že veřejnost v Rusku ví, že ani ten nejdrastičtější trest smrti realizovaný kupříkladu podle pravidel katovského umění čínských císařů, by nebylo dostatečným trestem za všechno utrpení, které lidstvu, dokonce celého světa způsobil a bohužel ještě způsobí.