Doba mého dětství na malém městě měla své zvláštnosti, dneska už naprosto nepředstavitelné. Kdyby kupříkladu některé děcko na ulici řeklo nahlas nějaké vulgární slovo, tak by mu nejblíže se nacházející dospělý dal v nejlepším případě pár facek. V horším by to navíc řekl rodičům a v tom vůbec nejhorším ve škole. Naprosto nejhorší by ale bylo, kdyby jen nad tím mávl rukou a lidem okolo by řekl: Nedivte se, to je kluk Hošků, ten nemá vychování. Což by dokazovalo, že celá rodina je v obci považována za deklasovanou. Stejně krutá, a možná ještě tvrdší morální pravidla, platila mezi samotnými dětmi. Nejvíc se odsuzovala zbabělost a podrazáctví. Za největší zbabělost se považovalo bití slabších. Pokud se to někdy v bitkách přece jenom přihodilo, většinou se na silnějšího vrhlo hned několik kluků. Naprosto se pak odrovnal a z party vyloučil ten, kdo se vyžíval v týrání slabších. Takový byl vyloučen z dětských her a považován nejen za zbabělého parchanta, ale dokonce za ubožácky zbabělého parchanta. A za takovou považuji dnešní vládu, či celou vládní koalici. Ta je dokonce ještě horší, protože si troufá nejen pouze na slabé, tedy lidi staré či osamoceně žijící ženy, ale dokonce na naprosto nemohoucí, těžké invalidní a jinak postižené lidi. Nečasova banda je tedy v mých očích tou nejubožejší tlupou zparchantěných a zbabělých hyen. A je pro ni příznačné, že v jejím středu je dokonce potomek šlechty, údajné to skupiny lidí minulosti, kteří pyšně označení své vrstvy odvozovali od šlechetnosti, až rytířské udatnosti.