Desítky občanských iniciativ, sdružení a hnutí, připravovaly na 17. listopad letošního roku protivládní demonstrace, při čemž na nich očekávaly slušně velkou účast občanů. Ti nejnaivnější dokonce nějakou reakci vlády. Marně. Vláda, všichni její, především mediální sluhové a podporovatelé všeho druhu, si mohou nejen spokojeně, ale dokonce vesele mnout ruce. Veřejnost se pořád ještě nehodlá zasazovat za své, i ty nejdůležitější zájmy. I nadále bude sice nesouhlasit, někdy až v devadesáti procentech, s vládními zrůdnostmi namířenými vůči její většině, ale stačí jí ke spokojenosti pouhé nadávání doma, při nákupech, u lékařů, na úřadech, či jen v hospodách. Vyjít do ulic, nadtož se dokonce odvážit mnohem zásadnějšího činu, nikoho ani nenapadne. Co s tím? Každá rada drahá. Ovšem především levicové politické strany by se měly nad sebou zamyslet. Ani jim totiž ten zbyteček aktivní veřejnosti nedůvěřuje. Na svých demonstracích většina iniciativ totiž nelibě nesla, že se jich zúčastnili známí členové ČSSD a KSČM. Obě strany měly proto minimálně uspořádat své demonstrace a naopak na ně pozvat občany. V mých očích je ale doslova tragedií, že ani ti nejaktivnější občané nechápou, že v systému parlamentní demokracie nejsou schopni bez podpory politických stran dosáhnout ničeho. To by se jim muselo podařit dostat do ulic v každém městě minimálně tisíce a v Praze alespoň statisíce lidí. Což je utopie a nejen proto, že je již chladno.