Pokud se disidenti vůči režimu nadvlády KSČ nestali součástí nové, čti dnešní mocenské skupiny, či vlivové struktury, tak se zákonitě museli stát opět disidenty. Jde totiž o lidi, jejichž životní přesvědčení je ovládáno nadčasovými ideály, především vědomím o nutnosti organického spojení svobody a rovnosti, přesněji osvobození od jakékoliv nadvlády a rovnoprávném podílu na rozhodování o věcech celého společenství. Polistopadový politický systém do dnešních dnů doslova zparchantil, takže je v mnoha směrech stejně nepřijatelný, jako nadvláda KSČ. Totalita ideologická, závislá prakticky na lidech, byla totiž nahrazena totalitou reálnou, leč neidentifikovatelnou, totalitou peněz, jež jsou nejen mírou všeho, ale dokonce zplodily svou vlastní ideologii. Aby se lidstvo osvobodilo od této absolutní nadvlády, musí se vytvořit vědomá, poměrně široká vrstva nových disidentů, vrstva uvědomělých, aktivních a vědomých občanů, z nichž se vytvoří budoucí vládnoucí třída. Třída skutečně všeobčanská, třída veřejně činných lidí, kteří se nebudou bát politické nadvlády nad globálními korporacemi a armádami.