Rozhodl jsem se nejméně na jeden týden se vzdát komentování světodění. Ze dvou důvodů. Z piety nad smrtí mých nejmladších soudruhů v Norsku. A pak proto, že absolutně nevěřím, že šlo v té fakticky nejbohatší zemi Evropy o izolovaný jev. Oslavné ódy na demokratičnost Norska ve mně naopak budí veliké podezření, že právě relativní bohatství bylo pouhou rouškou blahosklonně zakrývající hluboce zakořeněné podhoubí nelidskosti v zemi. Až se objeví i u nás alespoň náznaky realistického hodnocení situace v Norsku, potom jsem ochoten i já se vrátit ke svému psaní.