Včera jsem za demográzlii označil každou nadvládu superbohatých realizovanou pod prapory demokracie a la USA. Reálná demográzlie je předstupněm fašizace, tvrdil jsem rovněž včera. Měl bych se nyní proto asi pokusit o přesnější identifikaci demográzlie. V mých očích je demográzlie každou zvrhlou formou zastupitelské demokracie, která umožňuje privilegovanost bohatých a realizuje nadvládu superbohatých. Projevuje se mnoha konkrétními jevy. Jedním z nejviditelnějších je pohrdání parlamentní opozicí. Nejenže se s ní neprojednávají politické návrhy dlouhodobějšího charakteru, ale prostřednictvím své většiny si vládní koalice v parlamentě prosazuje postupy znemožňující opozici dokonce ústavou zaručenou činnost. Omezuje se, ba až úplně znemožní diskuse kolem předkládaných návrhů zákonů, znesnadňuje se opozičním poslancům možnost projevů v parlamentě, znemožňuje se opozici předkládání změn programů schůzí, vyhlašuje se svévolně stav legislativní nouze pro zrychlené prosazení zákonů předložených vládou, prohlasují se parlamentem dokonce zákony s retroaktivitou, interpelace poslanců na jednotlivé ministry a členy vlády jsou zodpovídány ledabyle, protože je i tak schválí coby dostatečné vládně koaliční většina, ba dokonce si vládní koalice troufá veřejně vyhlásit, že nepustí do dalšího čtení ani jeden z návrhů zákonů předkládaných opozicí. To všechno už stačila za jediný rok předvést Nečasova vláda, čímž se jednoznačně vydala na cestu demográzlie.