Po poslední velké válce se v Evropě začala první demográzlie konstituovat ve Spojeném království za vlády Thatcherové. Velká Británie o sobě již celé věky vytrubuje, že je demokracií. Její show ve sněmovně neurozených, předvádějící veřejnosti hru neúprosného souboje opozice s vládou, je vydávána dokonce za jakýsi vzor parlamentních debat. Proto si její předsedkyně vlády nemohla dovolit založit zvrhlý stupeň zastupitelské demokracie na opovrhování opozicí, nebo dokonce – jako je tomu pod vlajkou zákonem povoleného antikomunismu u nás -, vydávání opozice za nesmiřitelného až třídního nepřítele. Pozdější Železná Margot si proto zvolila při zavádění nového politického režimu mnohem významnější formu likvidace stávajících demokratických zvyklostí. Vybrala si metodu pohrdání samotným nositelem svrchované moci, když prakticky realizovala omezování vlivu do té doby nejvýznamnější instituce veřejnosti. Podle Amerického vzorce celý proces zahájila znicotňováním odborů. Její mnohaměsíční souboj s hornickými odboráři Arthura Scargilla byl ukončen faktickou likvidací jejich organizace a dokonce mezinárodního vlivu. Tím byl zahájen dlouhodobý proces omezování vlivu odborů i v jiných zemích Evropy. Do té doby jediná, dokonce zákony uznávaná, instituce hájící zájmy nejpočetnější skupiny lidu, začala ztrácet svůj význam v politickém systému jednotlivých států, ale rovněž v mezinárodním, především evropském kontextu. Nejkonzervativnější hlava států Evropy dobře věděla, proč původní plebejku povýšila následně do šlechtického stavu. Tím jenom formálně potvrdila, že Margaret Thatcherová se stala nejen realizátorem první demográzlie v Evropě, ale prakticky oficielně prohlášena za lumpenměšťanku, čti člověka, který zradil svou vlastní společenskou vrstvu.