Kdyby v Českém Těšíně šlo jen o spor mezi polským a českým živlem, asi by byl již dávno vyřešen. Jenže Těšínsko bylo od pradávna územím na hranici vlivů velkých království, Polského, Českého, Rakousko-Uherského, ba i Pruského. Město Těšín bylo ještě v devatenáctém století nejen metropolí knížectví, ale především významnou křižovatkou mezi zmíněnými státními útvary, takže zde žilo hodně vojáků, úředníků a obchodníků, navíc pak Židů. Polsko, obnovující se po první světové válce, začlenilo území Těšínska do Katovického vojvodství, kterému zaručilo vysokou autonomii coby Hornímu Slezsku, které s vlastním Polskem mělo mít společnou jen zahraniční politiku, obranu a měnu. Centrální moc Polska si totiž velice dobře uvědomovala, že v celém Slezsku žije velké množství Němců a že i příslušníci jiných národností, především vzdělanější, hovoří německy. Ještě na konci šedesátých let minulého století starší obyvatelé v Českém Těšíně mezi sebou hovořili velice často německy a v místním nářečí, po našimu, je velké množství německých slov. Národnostní problém na Těšínsku se pak velmi vyostřil za druhé světové války. Okamžitě po Mnichovu Polsko zabralo celé československé Těšínsko, až po Frýdek, Ostravica granica, s čímž nebyli místní obyvatelé spokojeni. Území proto zabrali Němci a v roce 1939 provedli soupis podle národností. Dominující národností polského záboru československého Těšínska se stala národnost slezská 37%. K české národnosti se hlásilo 21% obyvatel, k polské 24% a k německé 18%. Židé samozřejmě už v této evidenci vedeni nebyli. Bezprostředně po skončení války celý problém vyostřil odsun německého obyvatelstva. Slezané byli vesměs jak Polským, tak Českým státem považováni za Němce a proto byli ve velké míře určeni k odsunu. Tehdy došlo ve značném měřítku k vyřizování osobních účtů mezi mnoha obyvateli, podvodům, změnám národnosti, zcizování majetku, především židovského, což všechno dohromady ještě dneska vytváří hluboké psychické kořeny až zatvrzelého nacionalismu některých občanů Zaolzí. Navíc tím vznikla další, mladší generace ukřivděných v Českém Těšíně. Po generaci pociťujících křivdu z vývoje v letech 1919 až 1921, vykrystalizovala generace postižených násilím v letech 1939 až 1945. Přes snahu politiků KSČ se nepovedlo spor vyřešit. Smlouvou z roku 1958 se sice celkem dořešily mezistátní sporné problémy, ale nikdy ne vztahy mezi obyvateli. Ty z myslí zmizí možná se vznikem evropského nadstátu, ale spíše až vymřením generací, na nichž se politici dopustili všech možných křivd.