Aby těch problémů nebylo málo, ovládají myšlení a samozřejmě i chování Těšíňanů některé další problémy. Původ většiny z nich je zaviněn polohou malého území na hranici velkých mocenských celků. Z toho důvodu bylo Těšínsko nejen obchodní křižovatkou, ale hlavně městem na trase všech vojenských tažení ve válkách oněch silných mocností. Výsledkem náboženských válek kupříkladu bylo, že v regionu je největší počet evangelických církví nejen oproti Polsku, ale dokonce i vůči Moravě a Čechám. Ještě na začátku dvacátého století byly místní hřbitovy rozděleny na katolickou a evangelickou část, pokud vůbec byly na jednom pozemku. Za celou dobu nadvlády KSČ bylo Těšínsko nejreligióznějším územím v celém státě. Těšín sám pak byl městem obchodníků, úředníků, celníků, pohraniční policie, malých podnikatelů a živnostníků a také škol. Místní továrny byly malé a produkovaly jen a jenom spotřební zboží. Řečeno dnešním jazykem sociologů, Český Těšín byl městem střední třídy, čili většinové společnosti klasického měšťanského státu. Proto po celou jeho existenci radnici ovládaly pouze politické strany středu. Kupříkladu za první republiky v něm nikdy nedosáhla ČSSD žádného volebního úspěchu, nadtož vítězství. Dělníci nedalekých Třineckých železáren a žijící v Těšíně, se díky svým výdělkům vždycky cítili být elitou dělnictva ve městě a identifikovali se se střední třídou. Za nadvlády KSČ ale došlo k enormnímu růstu dělnického živlu. Ten se rozšířil především o obyvatele pracující v nedalekých uhelných dolech. V poslední čtvrtině minulého století se město díky tomu rozrostlo natolik, že pohltilo sousední vesnici, v níž bylo postaveno sídliště klasických paneláků pro pět tisíc obyvatel. V městě se tak vytvořila další generace přivandrovalců, které místní mezi sebe nezačlenili. Ani nemohli, protože Svibice se stala doslova jedním velkým satelitem se svými specifickými problémy. Tím se v Českém Těšíně zkomplikovalo národnostní složení o velkou skupinu Slováků a dost početné cikánské rodiny. Především se ale Těšín rozdělil na město a sídliště na Svibici a navíc se změnil i středostavovský charakter města. Vedle starousedlíků z devatenáctého století se svou polsko-českou řevnivostí a vedle obyvatel hlásících se nedobrovolně ke slezanům z druhé světové války, vznikla třetí velká skupina, průmyslových přivandrovalců. Dvě první se vůči poslední vlně přistěhovalých považovaly za elitu a velká část jejích příslušníků těmi novodobými přivandrovalci pohrdala.