Vážený pane ministře.
Nevěřil jsem svým očím, když jsem četl zpravodajství o Vašem vystoupení v jednom nedávném pořadu Václava Moravce. Obhajoval jste v něm vládní návrh zvyšující nemocniční poplatky na sto korun denně. Jenom v mém nejbližším okolí žijí tři lidé, kterým po zaplacení povinných měsíčních poplatků zůstává na týden menší částka, než jakou by museli platit za eventuální pobyt v nemocnici. Jedné osobě dokonce zbývají na týden pouze dvě stě padesát korun.
Obracím se na Vás proto s tímto dotazem. Když vláda projednávala zmíněný návrh, byl jí k němu přiložen materiál, ve kterém by byl rozbor, či alespoň odborný odhad ekonomických a sociálních dopadů tohoto opatření, jak to ukládá náš právní řád?
Vaším argumentem pro vládní návrh bylo srovnávání zvýšených poplatků v nemocnicích s platbami za pobyty v domově důchodců, které jsou samozřejmě mnohem vyšší. Nesmyslnost takového posuzování Vám prokázalo prakticky okamžitě mnoho lodí a troufám si tvrdit, že si jeho nelogičnost museli uvědomit mimo jiné dokonce i ti, kteří nedávno nezvládli pokusnou maturitu z matematiky. Řečeno co nejslušněji, Vaše obhajoba vládního návrhu byla stupidní. V mých očích natolik neodpovídala Vašemu vzdělání, předpokládané inteligenci a hlavně Vašim životním zkušenostem, že mne to vede k domněnce, že jste tímto způsobem chtěl veřejností zprostředkovaně sdělit, že s vládním návrhem ve skutečnosti nesouhlasíte.
Nevím, proč jste přijal ministerský post v této vládě, ani nemohu tušit, nakolik jsou tím naplněny Vaše životní ambice. Jedno však vím jistě. Za normalizace, v době nadvlády KSČ, si nejeden poctivý komunista a mnoho jiných vzdělaných lidí sami pro sebe omlouvali tehdejší setrvávání v odpovědných funkcích výmluvou, že kdyby ji nevykonávali oni, tak by jejich místo zaujal mnohem horší člověk. Bylo to jejich největší životní selhání. Nejinak je tomu nyní s Vámi.
Tento dopis je otevřený, čili, jak je v současnosti zvykem, dá se proto nalézt na netu. Očekávám, že alespoň na jedinou otázku, kterou obsahuje, veřejně a pravdivě odpovíte.