Ze všech protagonistů Velké listopadové sametové revoluce to byl pouze Kocáb, kdo jako jediný veřejně řekl fundamentální pravdu o ikoně postkominustické moci – o svobodě. Bohužel až asi po deseti letech, jako to udělal i jeho duchovní boss Havel, který pravdu o kapitalismus přiznal ještě později. Při čemž se navíc nesmyslně vymlouval, že jeho reálnou podobu v ČR, kterou ostentativně označil za mafiánskou, prý způsobil Klaus. Kocáb to nejpodstatnější o posvátné krávě, či doslova zlatém teleti současné ideologie, vyklopil na otázku novinářů, kteří se zajímali, proč celkem úspěšný showbyznysman a i úspěšný příležitostný politik, se stal také spolumajitelem privatizačního fondu. Bez obalu již tehdy prohlásil, že peníze pro něj vždy reprezentovaly ideál svobody, ba že jedině ony zajišťují osobní nezávislost na politickém systému a tedy i skutečnou svobodu. Dovolím si tuto jeho tezi o svobodě a fakticky jedinou realistickou až pragmatickou pravdu o individuální, osobní svobodě, vyjádřit v současné konkrétnosti a pro představu pak v číslech. Obyvatel ČR se dneska může cítit svobodným jenom tehdy, když vlastní tak velké bohatství, že do konce sebedelšího života již nebude muset pracovat a ani čekat na penzi. Což je dneska pro občana právě vstupujícího do života reprezentováno částkou minimálně dvacet milionů korun. Nikoliv proto touha po svobodě, ba právo na všemožné ty konkrétní občanské, individuální, nebo i politické a kolektivní svobody, ale svoboda jediná. Získat možnost k nahromadění majetku minimálně ve výši několika desítek milionů. To byl jediný motiv každého, či alespoň naprosté většiny těch, kdo se po listopadu aktivně podíleli na převzetí moci od KSČ. Proto se ani nelze divit, že si uzurpátoři údajně na ulici ležící moci, k tomu uzákonili i svérázný právní řád, čili že vydávali revoluční zákony, které jim bohatství, v minimálně zmíněné výši, zajistily v co nejkratším čase.