Ve středu tohoto týdne je datum 17. Zdá se mi to ideální příležitostí k sérii textů věnovaných hodnocení změn, které v ČSSR započaly studentskými nepokoji 17. Listopadu1989. Bezprostředně po nich následovaly události, které jejich tehdejší protagonisté řídili pod hesly svoboda, demokracie, lidská práva. Opomíjím hlavního manipulátora těch časů, který pro údajnou sametovou revoluci užíval své, politicky kýčovité heslo o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Dodnes se minulému režimu, nadvládě KSČ, v určitých kruzích současných vládců, jejich úslužných ideologů, VIP, celebrit a mnohých dalších sluhů současné moci, říká doba nesvobody. Především po letošních volbách ale nastal čas, reálně hodnotit, kterápak doba byla fakticky svobodnější. Minulá, či současná. Nedávno jedna skupina politologů publikovala text s fascinujícím názvem: Proč si lze lépe představit zánik Zeměkoule, než pád kapitalismu? Nezáleží vůbec na jejich odpovědi na danou otázku, stačí fakt, že v tom sloganu vyjádřili všeobecně sdílenou bezmocnost prakticky veškeré veřejnosti, která se cítí natolik bez šancí vůči moci, že si nedovede ani v největších fantaziích představit její zásadní změnu. Jakápak potom svoboda, když ani nevidíme šanci na úniku ze systému, jenž nás utlačuje?! Co je to za svobodu v systému, kde tři čtvrtiny zaměstnanců mají až živelný strach že přijdou o možnost obživy, kde má polovina nájemně žijících občanů reálné obavy, že ztratí střechu nad hlavou, kde se značná část lidí strachuje, že nebude mít prostředky na své léčení a kde již nyní existuje pětina vyloučených z možnosti kvalitně se vzdělávat?!