Pokusím se dneska vrátit ve svých myšlenkách ke kořenům událostí, které zase změnily svět mého okolí. Čtyřicet let jsem žil v politickém systému, který se sedmnáctým listopadem 1989 začal definitivně hroutit. Komunistická demokracie realizovaná hegemonií Komunistických stran zemí v bloku SSSR, musela být skutečně zvrácená. Nejvyšším důkazem toho byl samotný její konec. Ukázalo se totiž, že ke zničení celé soustavy zemí a dokonce samotné druhé vojensky nejmocnější země světa, stačil jeden jediný člověk. Jaký to tedy mohl být systém, když jej totálně zničil jedinec, třebaže byl v jeho nejvyšší funkci? Nemohlo přece být důvodem zániku, že byl politickým diletantem, nebo dokonce zločineckým zrádcem. Nemohlo být důvodem ke kolapsu, že byl chorobně ambiciózní a pubertálně se předváděl v světle mediálních lamp a cítil až nadpozemskou blaženost z poklepávání po ramenou od předních státníků zemí nepřátelských k Sovětskému svazu. Nikdy neměl mít žádný jedinec tak rozsáhlé kompetence, jaké mu v režimu komunistické demokracie poskytoval institut demokratického centralismu. Komunistická demokracie v jeho uplatňování bohapustě degenerovala v tajemnickou monarchii, kterou tak nakonec zničil jediný politický hlupák, to v lepším případě, spíše pak politický superzločinec, který měl být již dávno popraven za nejméně trojí velezradu. Zničení státu, v němž měl nejvyšší funkci, totální hospodářskou devastaci samotného Ruska a zradu existenčních zájmů většiny lidí své země. A to nemluvím o zradě dějinného odkazu všech bojovníků za spravedlivější svět, počínaje snad samotným Ježíšem. Je proto nejvyšší – a řekl bych až posvátnou povinností ruského lidu, aby Gorbačeva odsoudil, a jelikož je zrušen trest smrti, aby jej ve svých dějinách stihl věčným prokletím. A co u nás? Bez Gorbačeva by nebylo našeho politického převratu. Že do jeho čela byl vynesen Havel, je pouze částečně jeho zásluha. Že ale z převratu pro svou osobu vytěžil maximum, to už jeho zapříčiněním je. A jelikož se hlava nehlava hnal za něčím, co si ani ve snách nedovedl představit, je jeho osobní, neodpustitelnou vinou všechno zlo, které nový režim komukoliv přinesl. Zavinil tedy zprostředkovaně násilnou smrt tisíců, díky nebývalému zvýšení kriminality. Stal se prazdrojem snížení životního standartu milionů a především prakticky všechny lidi země připravil o životní jistoty. Ne nikdy nemůže svou vinu napravit nějakou omluvou, jak je dneska v módě. Proto právě v dnešní den pateticky volám – smrt jeho památce.