Byl jsem dost ostře napaden za text ze dne 10. dubna. Oprávněně, minimálně proto, že alespoň v době hlubokého smutku v něm nerespektuji tradici naší kultury, jež říká; o mrtvém jen to dobré. Kdybych byl novinářem, tak by mne od prvé chvíle zajímala odpověď pouze na dvě otázky. Za prvé, zda je v pravidlech mezinárodního letového provozu povinností služby letového prózu daného letiště pilotovi přistání zakázat, či jenom doporučit odklon na jiné letiště. A za druhé, kdo je v případě vládního letadla nejvyšším velitelem a tedy posledním, kdo s konečnou a neodvolatelnou pravomocí rozhoduje. Je to kapitán letadla, prezident co by podle ústavy vrchní velitel armády, nebo nejvyšší skutečný velitel armády, který byl rovněž v tomto případě na palubě. Pokud by z jakýchkoliv důvodů byl respektován rozkaz prezidenta, proti názoru obsluhy letiště a kapitána letadla, tak je Kazcynski sám plně odpovědný za tragedii. Kaczynského, příliš mírně řečeno, antipatie k Rusku, jsou všeobecně známé a zviditelnily se mimo jiné při poslední Gruzínsko-Ruské válce. Takže jeho snaha uspořádat pro světovou veřejnost antiruský spektákl, bylo určitě důležitým aktem jeho mezinárodní politiky. Navíc, již nejméně jednou měl Kaczynský spor s pilotem své letky, který odmítl riskovat a prezident jej za to okamžitě propustil. Jen tyto dvě skutečnosti mně opravňují k tvrzení, že pokud dal Kaczynski příkaz k přistání, dokonce i po několika nezdařených přistávacích manévrech, tak je nejen sebevrahem ale mnohonásobným vrahem. Kdyby při katastrofě zahynul někdo z mé rodiny, podal bych již nyní trestní oznámení s obviněním z vraždy. Především proto, aby se, s ohledem na politickou citlivost události, nemohla některá fakta zamlčet, nebo dokonce důkazy o nich zničit.