Dneska ráno došlo ke zcela výjimečné letecké nehodě u letiště ve Smolensku. Katastrofa nebyla výjimečná svým charakterem, ale velkým počtem politických osobností na palubě. Při přistávání na vojenském letišti u západních hranic Ruska, se zřítil civilní letoun, v němž cestovala velká část politické věrchušky Polska, včetně prezidenta země, Lecha Kaczynského. Cestovali na upomínkový rituál k sedmdesátému výročí událostí v Katyni, který si zorganizovali přímo na místě té dávné tragedie. Ironií je, že se tak stali oběťmi tragedie nové. První myšlenka, která mne napadla, když jsem se o události dověděl, byla: Pánbůh je potrestal, potrestal za jejich neutuchající nenávist, kterou v sobě neustále živili. Kdybych věřil v Boha, tak bych si troufal tvrdit, že šlo vyloženě o výstrahu, celému lidstvu. Doslova samotným Bohem potvrzený jeho příkaz – odolávat nenávisti. Jelikož v Boha nevěřím, vidím v události humánní memento o kontraproduktivnosti, ba až doslovné zhoubnosti nenávidění, toho základu věčného koloběhu pomsty. Takovou symboliku celá událost dostává asi pro každého, kdo si uvědomuje, že šlo o reprezentanty národa, který je údajně nejkatoličtější v Evropě. Protože u katolíků je jedním z nejtěžších církevních hříchů právě nenávist a naopak jedním z nejdůležitějších božích příkazů, odpouštět svým viníkům. Kdyby ústavní činitelé Polska raději doporučili, aby se ve všech kostelech Polska v tyto dny vzpomínalo obětí kdyňského vraždění a modlitbami prosilo Boha o odpouštění pro vrahy, mohlo dneska všech 96 obětí dnešní, výjimečné tragedie žít. Místo toho, ve své zapšklé zatvrzelosti raději cestovali až na cizí státní území, aby se tam s určitou dávkou okázalosti až národní pýchy (další to smrtelný hřích katolické církve) utvrzovali ve svém dávném nepřátelství, ba až nenávisti k Rusku. Hluboce soucítím se všemi pozůstalými, je mi upřímně líto osudu postižených, ale při tom všem si především přeji, aby se tato mimořádně tragická událost stala tím správným mementem pro celé lidstvo. Aby nás všechny přesvědčila o zhoubnosti, ba až sebevražednosti nenávisti a pomáhala v nás pěstovat umění s opravdovou pokorou odpouštět i v takových případech, kdy se nedá zapomenout.