Dnešní politická moc vehementně popírá, že by sociální stát byl výplodem vystrašenosti jejich předků před komunistickou revolucí. Současné snahy o jeho rozmělňování až likvidaci ji však usvědčují z opaku. Ale i kdyby nešlo o strach, pak určitě šlo o pragmatické chování. Sociálním státem si totiž bohatí chránili své majetky před živelnými bouřemi, v nichž by si chudí brali daleko víc, než jim panstvo v rámci tohoto institutu ráčilo poskytnout. Sociální stát tedy byl od samého počátku projevem vrchnostenské milostivosti. Almužnou, charitou, dobročinností, filantropií. Fakticky ale vždy představoval pouhé drobty smetené s panských stolů, velkohubě prohlašované za solidaritu bohatých s chudými. Největším podvodem panské vrstvy je, že v dlouhodobé praxi se nakonec sociální stát vyvinul v odloženou spotřebu středních vrstev, které z ní financovaly i zajištění nejubožejších. Takže panská vrstva nikdy reálně nenesla žádné větší náklady, než drobní živnostníčci, státní zaměstnanci a další příslušníci dvoutřetinové společnosti. Pod tlakem mezinárodních úspěchů Sovětského svazu ve studené válce v šedesátých letech minulého století dokonce OSN dne 16.12.1966 sjednalo Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jímž byla vytvořena mimo jiné základní celosvětová deklarace sociálního státu. Ta následně zaplevelila zákonodárství mnoha zemí a u nás dokonce podle vševědce Klause i Ústavu. Současné návrhy vlády panské jednoty v ČR, zajišťující oklešťování sociálního státu, jsou proto učebnicovým příkladem pohrdání OSN. Naši poskoci tajtrlíkující podle i nevyřčených přání soudobých vládců USA, tak rozšiřují škálu dehonostace OSN o další prvek. Topolánkova vláda se tím staví po bok vlád Izraele, jež jsou dlouhodobě přeborníky v pohrdání OSN. A všech dalších vlád, kopírujících svůj velký vzor – vládce USA. Ti doposud bez výjimky odmítali respektovat jakýkoliv akt OSN, pokud neodpovídal národním zájmům Spojených států".