Kolem letošního výročí událostí 17. listopadu 1989 jsem na netu zaznamenal obrovitý počet kritiky současnosti a velmi mnoho jejího srovnávání s minulým režimem. Dominoval názor, že jsme si nevážili dobrého bydla, a především že střední vrstva nepochopila výhody komunisty limitované svobody a dekretované demokracie. Při všech těch názorech jsem si vzpomněl na osm set let starý výrok perského básníka jménem Rúmí, pokud mě paměť neklame, který na svou dobu žil poměrně dlouho, takže se dopracoval moudrosti, uznání a popularity. Neznám lepší charakteristiku minulého režimu z perspektivy současných ovládaných občanů, než kterou napsal právě on. Ta zněla, cituji: „Tak dlouho jsme tloukli na dveře od ráje, až nám konečně otevřeli. Teprve potom jsme pochopili, že jsme tloukli zevnitř“.