Před několika dny jsem napsal, že události poslední dekády minulého století zvrátily chod dějin, jak se básnický říká obrátily kolo dějin. A že jsem toho názoru že bude trvat dvě století, než bude svět tam, kde už byl sovětský blok.

Otázka dneska zní. Mám vůbec pravdu? Samozřejmě že ne. Vítězové ve studené válce byli přesvědčeni, že definitivně porazili reálný socialismus a někteří z nich dokonce uvěřili, že vyvrátili ideál komunismu. Nic není realitě tak daleko, jako tehdejší euforie vítězů studené války.

Nejen moudří, ale i běžní přemýšlivci si všimli toho, že reálný výsledek každého lidského záměru je jiný, než jaký byl programován, plánován či alespoň zamýšlen. Dneska nebudu uvádět proč tomu tak je, ba ani nějaké konkrétní příklady. Jen suše konstatuji, že tomu tak skutečně je. A existují případy, kdy výsledek je naprosto opačný, než byl původní záměr. Takový případ pak nese, již nejpozději od dob filosofa Hegela označení „Ironie dějin“. A Marx se kdysi pokusil hledat i její zákonitosti.

Doba po studené válce pomalu naznačuje, že se opět schyluje k jedné takové dějinné příhodě. Socialisté říkali že socialismu je společnost, která dává lidem podle jejich zásluh a teprve komunismus bude dávat podle potřeb. Sice to byl nesmysl, ale orientačně to platí. Marx totiž neodsuzoval soukromé vlastnictví, ale samu instituci vlastnění. Jinými slovy viděl ideální společnost teprve ve stavu, kdy její příslušníci ztratí pojem o tom že něco někomu patří, pak to může být onen komunismus. A v současnosti k tomu stejnému výsledku dospělo Davoské fórum v představách jeho původního organizátora Klause Schwaba, který pronesl tu děsivou tezi o šťastné budoucnosti kde nikdo nebude nic vlastnit. Takže porážka socialistického tábora fakticky v kapitalistické společnosti vygenerovala opět představu o tom podivném společenství bez vlastnictví. Sice s představou, že jediným vlastníkem všeho bude jakási světovláda, ale to byla i nesmyslná představa následovníků Marxe. On sám nic takového netvrdil, konkrétní formu své vize „nevlastnické společnosti“ nijak nekonkretizoval. Liberální kapitalismus svou organickou soutěživostí v ekonomice vytváří proces v němž bohatí bohatnou a chudí chudnou, jinými slovy zvyšuje se majetková diferenciace a většina nadbytečného majetku, bohatství a kapitálu se koncentruje v rukách stále menšího počtu jedinců, či rodin. Konečným výsledkem takového vývoje je že prakticky nikdo nebude nic vlastnit, kromě oněch super vlastníků. A aby toho nebylo málo, podívejme se ne vývoj v ČLR. Tam pomalu a jistě vládnoucí třída čili KSČíny bude za několik generací prakticky vlastníkem všeho.

Takže?

Porážka „protosocialismu“ fakticky urychlila šanci na vznik budoucí společnosti, v níž koncentrace majetku, bohatství a kapitálu dosáhne stupně, který pak lidstvo pouze předá nástupcům dnešní „Umělé inteligence“, kteří zajistí každému člověku podle jeho potřeb. A ironie dějin bude dokonána. Socialistický tábor by této své „světlé budoucnosti“ určitě tak rychle nedosáhl.