Vždycky jsem tvrdil, že o profesní politiku, tedy o placené politické funkce na úrovni širší než obecní působnosti, se mají ucházet pouze lidé, kteří v životě už něco dokázali, minimálně uživit sebe a odchovat děti do opuštění rodičovské péče. A tvrdím dneska naplno. Mladé ženy mají napřed porodit alespoň dva až tři potomky a vychovat je minimálně do patnácti let než se dají na klábosení, o němž si myslí, že řídí svět. Jak řekl kdysi jeden klasik. Rodit je pro ženu něco jako vojenská povinnost pro muže. K níž já dodávám, že vojenská povinnost pro ženy je další zrůdností moderny, žena dává život, což není fráze, a v žádném případě nemá být vychovávána k tomu aby jej zničila. Muži mají projít vojenským výcvikem, ne debilním drilem typu pořadových cvičení, ale takovým aby se uměli bránit. Moc se mi kupříkladu líbilo, že ve Švýcarsku měl každý muž po absolvování povinného vojenského výcviku doma plnou polní včetně „kvéru“. Co tři roky musel na střelnici prokázat, že umí střílet. A když se mu to nepovedlo, musel si za své „tolárky“ zakoupit „patrony“ a cvičit tak dlouho, dokud zkoušku nesložil. A to bylo ještě v šedesátých letech minulého století čili vlastně nedávno. A budu ve svých sprosťárnách ještě chvíli pokračovat. V mých očích naprostá většina mladých lidí do třicítky vlastně ještě není plnohodnotným člověkem. Už minimálně od první světové války určitě nebyla, není a nebude. A tím občanem nejméně do čtyřicítky v tom dnes příliš složitém světě nejen na pochopení, ale i pro prostý život v něm.

Ale zpět k té politice. Dneska lidé žijí podstatně déle, vždyť nám moderní vládci ordinují odchod do důchodu už vysoko nad šedesátku. Tvrdím bez výčitek. V Ústavě zakotvit kandidování do politické funkce až po dosažení 35 let, za poslance po čtyřicítce a do senátu po padesáti. I když jsem pořád skálopevně přesvědčen, že senát je naprosto zbytečný. Stejně tak prezident. Stačí předseda vlády, kterého zvolí všichni občané a ten si složí vládu, které následně parlament dá důvěru, celé, což zdůrazňuji. A ne aby kecal ke každému jedinci, jak je dneska zrůdným zvykem u každého, kdo se dorval ke „korýtku“ a v ten moment si myslí že na něj sešla veškerá moudrost světa jak na nějakou umělou inteligenci.