Jako rodilý Hanák jsem po celý život oceňoval lihovar v Prostějově jako jeden ze symbolů úrodné Hané. A jeho Starorežnou, jako její životodárnou mízu. Včera jsem si uvědomil, že s mými vrstevníky tento symbol Hané zanikne. Na enzínu Parlamentní Listy jsem totiž natrefil na článek, který mnou doslova otřásl. Byla to spíše reklama než připomínka starobylé, půl tisíce věků staré palírny, založené 4. července 1518. Za celý dlouhý text jsem se vůbec nedočetl, že lihovar, dnes likérka U Zeleného stromu, pálí proslavenou anýzovka „Starorežnou“ se 40. procenty alkoholu a s esencí z jedenácti bylin a její mladší sestru „Režnou“ poněkud jemnější s 35. procenty a výluhem ze šesti bylin. Místo toho jsem se dověděl, že likérka sice pořád pálí ve výrobně, která už víc jak pět set let nezměnila svou polohu, a je prokazatelně nejstarší palírnou na světě, která pálí pořád na původním místě svého vzniku, leč její vlastnící sídlí na druhém konci republiky, kdesi v Ústí nad Labem, čili už určitě není českou, ale nejspíš německou firmou.

Logicky proto článek opěvuje úplně jiné výrobky než ty, které jí dělaly jméno po celá staletí. Tvrdí, že se tam pálí údajně „tradiční“ Stará Myslivecká, jakýsi třtinový rum a dokonce vodka. Má paměť však říká, že ještě nedávno, konkrétně kolem jubilejního roku jsem jezdil do Prostějova a každým rokem si dovezl minimálně pět litrovek Jubilejní Starorežné, která byla všemi pracovníky lihovaru považována za ten nejlepší výrobek, který tehdy dodávala na trh. Ona ta myslivecká „česká whisky“ je možná také starodávný český výrobek, ovšem nemá původ na Hané, zemi obilí, jmenovitě rži.