Tento slogan byl motivačním heslem zakladatelů Sokola. První cvičenci České obce sokolské ho ve velkém počtu přijali coby své životní krédo. Neměli pro takové přesvědčení vědecké důkazy, ale jistě většina z nich měla své životní zkušenosti. Já jsem ho ale nikdy nesdílel, leč jsem přesvědčen o opaku, a sice že špatný duch se projeví i na těle. Jako první jsem si už v mládí všiml, že lidé s celoživotním tělesným hendikepem mají většinou vady charakteru. Ovšem poměrně brzy jsem přišel na to, že jde o jejich rekci na realitu tehdejší doby, v níž lidé tělesně nenormální byli od dětství objektem posměchu a mnohdy i týrání. Ovšem s přibývajícím věkem jsem postřehnul jiný fakt. Lidé, kteří se dožívají vysokého věku a byli ve svém životě převážně plni negativních emocí, závisti, nenávisti, odporu ke společnosti, nenaplněných tužeb a podobných emocí, se tělesně mění k horšímu. Už moje babička říkávala, že velmi staří lidé ke konci svého života projevují svůj skutečný charakter. Sice to nikterak nezdůvodňovala, ale já jsem si to později vysvětloval tak, že už v tom vysokém věku nemají dostatek duševních sil uhlídat své negativní projevy, které po celý jejich život „civilizační“ výchova nenechala propuknout. Dávno jsem na tyto své myšlenky zapomněl, když mi je v tomto měsíci připomenul známý vojenský analytik bezpečnosti Martin Koller. V souvislosti s raketou Dany Drábové „Pozdrav pro Putina“ si zavzpomínal na tuto ženu a řekl skoro doslovně. Znal jsem ji pracovně velmi dlouho. Byla to kdysi zábavná ženská, ale najednou se v ní cosi zlomilo a s tou narůstající zlobou, která se v ní hromadila se nápadně měnila, až z ní byl odporný skřet. Posílil tak ve mně přesvědčení, že tělo je odrazem duševna. Čili že platí, špatný duch v odpuzujícím těle. Což zásadně nemá nic společného s tělesným hendikepem byť třeba celoživotním.