Když jsem na netu našel plné znění 28. bodového textu s označením „Trumpův návrh mírového plánu pro Ukrajinu“, (dále jen návrh) zaujalo mě, že ho americká strana jako vydává za americko–ruský návrh. Při čemž jsem o něm v ruských sdělovacích prostředcích do té doby nenašel jedinou zmínku. Naopak. Brzy po zmíněném zveřejnění jsem četl několik prohlášení oficiálních mluvčích Ruska, kteří jakékoliv spoluautorství nejen nepotvrzují, ale popírají. Mluvčí Putina Dmitrij Peskov stroze prohlásil: „Mezi Ruskem a USA neprobíhají žádné formální konzultace o urovnání situace na Ukrajině, ale kontakty existují“. Populární mluvčí „zamini“ RF Marija Zacharovová uvedla, že „…ruské ministerstvo zahraničí neobdrželo od USA žádné oficiální informace o údajných ‚dohodách‘ ohledně Ukrajiny, které média nadšeně šíří“. Oficiální tisková agentura Ruska pak vydala následující text: „Postoj Moskvy je takový, že Rusko je otevřeno dialogu pouze v rámci ´hranic svých deklarovaných principů´ a USA dosud nenabídly nic oficiálního, co by mohlo sloužit jako výchozí bod“.

Dneska se ze zákulisí tvorby návrhu dovídám, že jeho tvůrci údajně vzali v potaz připomínky zvláštního Trumpova vyslance Steve Witkoffa z jeho rozhovoru s Putinovým zmocněncem Kirillem Dmitrijevem, jednajícím v USA o možné hospodářské spolupráci. Jelikož nepředpokládám amatérismus Trumpovy administrativy, tak se mě do mysli vkrádá podezření. Witkoff a tím méně Dmitrijev neměli žádné pověření vyjadřovat se k problematice míru na Ukrajině. Proto je vyloučeno, aby Dmitrijevovy poznámky, navíc v interpretaci Witkoffa byly považovány za spolupráci ruské strany při vypracovávání návrhu. Já od první chvíle považuji celý návrh jako „plán léčky“ na Putina a uvedené skutečnosti mě v tom posilují. Především proto, že USA média spolupráci Ruska na návrhu neustále připomínají a při tom administrativa to nedementuje, čti, souhlasí. Jsem proto velice zvědavý na další vývoj, protože ministr zahraničí Spojených států Marco Rubio již začal hrát podivnou hru. Jednak si celkem dobře notoval při jednání v Ženevě s válkychtivci z Evropy a jednak kritizoval nejméně dvakrát Rusko, že v čase jednání o návrhu neprojevuje snahu k utichání bojů, ale naopak je až významně zesiluje.