Pokud je volební zákon koncipován tak, že volbami jsou vytvářeny koaliční vlády, tak nä první pohled vypadá neobyčejně demokraticky. Ovšem opak je pravdou. Takový zákon je vhodný pro politicky vyspělé prostředí, v němž existují tři až pět stejně silných, tedy vlivných a početných stran, a několik zárodků budoucích jejich rovnocenných rivalů. Ovšem je vyloženě nevhodný pro jeden až dva silné subjekty, desítku pidistran a několik desítek „nanostraniček“, čti, skupinek ambiciózních figurek jejichž členové každé z nich se vejdou do jednoho autobusu, jak je tomu v naší politicky nevyzrálé společnosti. V takovém systému velká strana nikdy nedokáže vytvořit jednobarevnou vládu, takže do ní přibere jednoho či dva subjekty které se prodraly z celé té skrumáže nýmandů do sněmovny. A podle toho pak vypadá následné vládnutí „demokratické“ vlády. Trpajzlíci vydírají obra. A vyskytne-li se v některé „do party přibrané“ straně někdo agresivní, arogantní či jen silná osobnost, tak vládne on a ne představitel skutečně vítězné strany.

Ono vůbec platí zkušenost, že vláda koalice i stejně silných stran je v praxi podrazem na voliče, protože žádná ze stran koalice není schopna splnit svůj program, a obvykle ta největší nejméně, protože pro uchování svého vládnutí musí ustupovat nickám víc, než ony jemu. Veřejnost se pak obvykle jenom oprávněně vzteká, že strany ve svých předvolebních slibech, alias programech, voliče podvedly. A to nejpikantnější se děje před dalšími volbami. Za úspěchy vlády si přisuzují zásluhu pidivajžlíci a všechno špatné svádí na opravdového vítěze voleb.

Ovšem zásadním problémem je, že takový volební zákon nekultivuje politický prostor, nevychovává občany ani politiky. Občané nemají důvod rozhodovat se pro programy velkých stran a politici nemají zájem o pěstování kultury vyjednávání a hledání kompromisů, což je alfou a omegou demokratické politiky.

Každá demokratická politická společnost by, podle mě, měla začínat volebním principem „vítěz bere vše“. Ten totiž po čase zformuje velké strany a jen tak tři malé. Tak lze nejen vládnout, leč i zachovávat kontinuitu správy státu.