O KOMUNISTICKÉM DĚDICTVÍ

Pohled na minulý režim má dvě základní polohy, píše sociolog Petr Hampl, cituji: „Na jedné straně tajná policie, domovní důvěrnice, cenzura, sledování lidí, všudypřítomná stupidní ideologická hesla a střelba na hranicích. Na druhé straně péče o průmysl, zemědělství, obrovský zájem o vzdělanost, podpora národní kultury a národní hrdosti, podpora sociální soudržnosti a samozřejmě snaha o takové poměry, aby i ti, kdo pocházejí z nuzných poměrů, dostali slušné životní šance“. Konec citace.

Z toho rozdělení uvedený učenec vyvozuje, že dneska je naše společnost rozdělena na dvě části, opět cituji: „V tom smyslu má komunistický režim dva druhy dědiců. Liberální demokraté představovaní současnou vládou, jejími skalními příznivci a zahraničním kapitálem navazují na odkaz komunistické tajné policie, cenzury, sledování lidí a ideologického vymývání mozků. Není vlastně náhodou, že jejich hrdinou a prezidentem je bývalý elitní příslušník komunistických represivních složek. Je to pro tuhle vrstvu typické. Nacionálně laděná opozice se zase snaží navazovat na druhou část komunistického dědictví. Dobrá vzdělanost, vysoká technická úroveň, rozvoj průmyslu, potravinová soběstačnost a tak dále. Všichni navazujeme na jednu nebo druhou část husákovského dědictví, ať chceme nebo ne“. Konec citace.

Nesdílím tento zjednodušující pohled. Autor to nechtě dokazuje například tím, že jednu skupinu dovede zařadit na škálu politických ideologií, píše o ní jako o liberální demokracii a druhou „opomněl“ politicky klasifikovat. Hovoří o ní jako o nacionálně laděné opozici. Takovou je podle mě pouze SPD. Jenže klady popisované jako dědictví z nadvlády KSČ lze spíše přisuzovat hnutí ANO. Navíc liberální demokracie u nás fakticky neexistuje, protože reálná činnost stran, které autor pod tím pojmem vnímá, nejsou ani demokratické, ani liberální. Veřejnost v naší zemi je rozdělena podle mnoha linií, proto se opozici nedaří sjednotit, a tak o budoucnosti naší země rozhodují zahraniční „sponzoři“. I ti ovšem čím dál tím méně. Diktatura byrokratů z nadstátu EU je stále silnější, a v tom případě nelze hovořit o navazováni na politiku KSČ. Ba ani ne o připodobňování politiky EU k chování SSSR. Ideologie obou těchto entit je otřesně jiná, navíc SSSR byl od počátku centralistický, a ne „sbírkou blech“, jakou začínala EU.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *