Už v roce 1992 jsem poprvé tvrdil, že vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968, tedy dnes před 55 lety, pouze o dvacet let odložil proces, který započal v naší zemi barevným pučem ze 17. 11. 1989. Již v říjnu 1968 jsem jasně na shromáždění komunistických funkcionářů okresu Karviná řekl, že vstup vojsk je vojenskou intervencí názorů sovětského politbyra, a v dobách normalizace jsem nikdy nemluvil o Sovětské okupaci. Vždycky jsem říkával, že jsem zažil Německou okupaci, takže vím, o čem hovořím. Nikdy mě ale nenapadlo pokusit se o srovnání obou jevů. Německého záboru naší země od roku 1939 do roku 1945, a pobytu sovětských vojsk na území našeho státu od roku 1968 do roku 1990. Provedl to Mgr. Petr Michalů na webu http://www.infokuryr.cz/n/2023/08/19/petr-michalu-svedectvi-stale-zijiciho-cloveka-ktery-prozil-a-prezil-celou-tu-sovetskou-pry-okupaci/ a provedl to opravdu skvěle. Tak skvěle, že je dobré si text stáhnout, protože tam asi dlouho nepobude. Zvlášť když oficiální, čti mocenské zdroje autora kádrují nejen jako rusofila, ale dokonce člověka, který prý chtěl získat azyl v Rusku. Nemíním to prověřovat, protože vzhledem k věci je to irelevantní. Dlouhá srovnávací studie tím neutrpí, protože je faktická a ne dojmologií.
Ano, fakta bych odsouhlasil všemi deseti.
Jen poznamenávám, že si myslím, že to nebylo tak křišťálově čisté. Nemyslím 68. a tu tzv. okupaci, to zaplaťpřírodo za to (aspoň, jak to vidím já), ale to období potom, až do 89..
Jsem 64. ročník, tak o tom období „normalizace“ nemůžu mluvit, to se mi (aspoň, co si pamatuju) a našim (asi) žilo velmi dobře (vzhledem k současnosti určitě). Jen v těch osmdesátkách, kdy jsem začal „brát rozum“ (hlavně v druhé půlce) to už podle mě šlo z kopce. Nevím, jestli už stát/strana byl(a) tak infiltrovaný/á zmetky (viz knížky pi. Frýbové) nebo už to hoši „pustili“ nebo vzdali, ale byl už dost rozšířený klientelismus, úplatky, „držení huby“ i prachobyčejné (a bohužel přijímané) podlézání i do očí bijící prospěchářství (což se naplno ukázalo po 89. například vystupováním ze strany, a zářný příklad současnosti:P.P.P.P., jak „to“ nazýváte). Ale nevím, jestli tomu zhroucení – ne socialismu/komunismu, ten jen přišel asi brzo a zatím prohrál jen bitvu (já aspoň doufám), ale morálky – šlo zabránit jinak, než tvrdým (což by ale podle mě bylo kontraproduktivní) nebo aspoň nekompromisním přístupem.
Použiju opět Wericha:
„Každej morální předpoklad musí bejt futrovanej klackem. Protože jináč by se žádnej morální předpoklad nedal prosadit, protože lidi nemůžou dělat víc, než čeho jsou schopný. Protože lidi jsou lidi!“.
No, je mi z toho všeho, hlavně z té hluchoty a slepoty a vlastně i němoty (ale zase na druhou stranu, proč si třepit mluvidla, když nikdo neposlouchá, že), smutno.
A, když vidím, kam a jak rychle, to padá, tak už nejsem jen skeptik, ale stává se ze mě pesimista.
PS:Nebuďte, jako já! ;-)
Stando, (mohu vám ta říkat?) okupace to skutečně nebyla, ale byla to intervence, která přerušila náš tehdejší vývoj. A srovnávat ten vývoj s tím po roce 1989 opravdu není možné. Vážně jste si nevšiml jak se Klaus vypořádal s osmašedesátníky? To, že ta intervence byla zneužita k antirusismu – v tom se asi shodneme.