Sám jsem to sice nezjišťoval, ale prý devět ministrů obrany členských států NATO jsou ženy v produktivním věku. Docela by mě ale zajímalo, kolik z nich je neprovdaných a kolik dokonce nemá ani děti, jako ta naše s modelem tanku v kabelce. Možná, že by to o něčem svědčilo, co říkáte zdivočelé feministky?

Ještě já jsem byl vychováván v přesvědčení, že ženě nepřísluší válčit. Jako nositelka života by neměla být vůbec schopná zabíjet. Omlouval jsem to u válek obranných, především když byl zabit její otec, manžel či bratr. Takže současné profesionální vražedkyně, nadtož v postavení žoldáků se mi prostě hnusí. Jelikož jsem začal vnímat svět v době války, zanechalo to asi na mě stopu, kterou jsem vyjádřil už v dětství v nějaké své školní práci, když jsem napsal, „Lidé by se měli chovat k vojákům se štítivým odporem, jako kdysi ke katům“. Tvrdím naprosto jednoznačně, že ženy by neměly být profesionálními vojáky. Rovnoprávnost nerovnoprávnost. To vnímám jako starou dobrou tradici a basta.

Od mládí také považuji výchovu k obraně vlasti za lež. Každý stát má ministerstvo obrany a cvičí údajně své vojáky k obraně země. Pak ale musí být alespoň jeden stát, který je cvičí k útoku, k napadání jiných, k agresi. Jinak přece není třeba obrany, pokud nikdo nebude útočit. Neuznávám název ministerstvo obrany, protože i obrana je prostě válkou, takže poctivě by každý stát měl mít ministerstvo války, ať již útoku, či obrany. Tečka.