Měl jsem v úmyslu dneska psát o rozhovoru exkancléřky s redaktorem zmíněného časopisu, leč se mi nepovedlo otevřít na netu jeho originál. To, co jsem totiž z rozhovoru našel, je jako vždycky manipulativní. Proruské zdroje vypichují, že bývalá kancléřka věděla, že Minské dohody jsou mrtvé a dávají jen čas pro vyzbrojení Ukrajiny na útok proti Rusku. Za druhé, že ještě před koncem svého mandátu chtěla společně s Macronem uskutečnit jednání s Putinem, ale nebylo jim to dovoleno na poradě Rady Evropy. A ona už neměla sil to prosadit. Proamerické zdroje přináší poněkud jiné pojetí celé informace. Většina se nese v duchu Putin rozumí jen moci a já už coby odcházející kancléřka prakticky žádnou neměla. Takže se mi nepodařilo dojednat setkání s Putinem. Už na poslední naše setkání v srpnu r. 2021 přišel z Lavrovem, ačkoliv vždycky před tím jsme hovořili mezi čtyřma očima. O dohodách z Minsku řekla, že byly zmařené a nefunkční. Vojenská eskalace podle ní byla možná.

Přiznám se, že mě na celé věci zajímá v prvé řadě, proč rozhovor vůbec vznikl. Zda to byla její či redakční iniciativa. Motivace by mě totiž hodně napověděla. Pokud její, pak je to opravdu pro sjednocený Západ nepříjemné ze dvou příčin. Dokazuje, že zdaleka neudělal vše, aby odvrátil Speciální operaci ruské armády na území Ukrajiny. Z čehož plyne, že je spoluviníkem všech následných událostí od materiálních škod po lidská utrpení. Za druhé pak, že už se Merkelová nedokáže na situaci nečinně dívat.

Pro mě osobně je tento rozhovor dalším důkazem pravdivosti mého učitele mezinárodního práva. S nímž jsem v šedesátých letech minulého věku uskutečnil následující rozhovor.

„Zdalipak víte, proč Československo nemá smlouvu o neútočení s Novým Zélandem“?

„Protože ji nepotřebuje pane profesore“.

„Správně. Takže s kým se vlastně uzavírají mezinárodní smlouvy o bezpečnosti státu“?

Jelikož jsem na chvíli zaváhal, odpověděl si sám: „S tím, komu nevěříme“!

Podle toho pravidla dávného mého učitele je pro mě daleko nejhorší, že Rusko bylo sjednoceným Západem opět doslova učebnicově podvedeno. Dokonce mnohem hruběji než SSSR za Gorbačova. Rusko je ve své naivitě, alespoň v mých očích nepoučitelné. Gorbačova nepoučil Vietnam (Provokace v Tonkinském zálivu) a Putina ani nedávný Irák (lži o ZHN).

A moje babička coby jedno ze svých pořekadel mě vštípila moudrost, cituji: „Kemu néni rady, temu néni pomoci“.

Z čehož pro můj způsob uvažování plyne závěr, že Rusko po Majdanu příliš dlouho čekalo.  Mělo začít vojensky jednat hned když nová moc v Kyjevě vyhlásila válku separatistům, a ne čekat předlouhých osm let, až už je fakticky pozdě, kdy problém konfliktu Ruska s Ukrajinou musel zákonitě být rozšířen na horkou epizodu globální války, která lidstvo sužuje už víc jak sto let.