Od počátku „Specoperace“ jsem přesvědčen, že se Rusku nepodaří obsadit jen území s ruským obyvatelstvem a zachovat při tom zbytek Ukrajiny bez výrazného vojenského úspěchu v jejím zbytku. Nenávist Ukrajinců k „Moskalům“ je příliš všeobecná, takže bylo jasné, že dokud zbude Ukrajině alespoň kousek z její velké země, budou pro Rusko neustálým zdrojem problémů, až nebezpečí. Proto jsem si byl od počátku jistý, že Rusové budou nakonec muset Ukrajinu prakticky zničit. Nejen z toho důvodu jsem plédoval hned začít masivními útoky na rozhodovací centra a páteř sítí dopravních, energetických a samozřejmě vojenských. Delikátní až gentlemanský způsob vedení bojů Ruska jsem nechápal, protože enormně zvyšoval ztráty na živé síle Ruské armády, a navíc dával Ukrajincům jakousi naději na úspěšnou obranu. Ruské velení při tom jednoznačně podcenilo podporu Ukrajiny ze strany USA a NATO, což definitivně potvrdil Šojgu svou žádostí o mobilizaci v tomto týdnu.

Ruská akce na Ukrajině jednoznačně prospěla především USA. Američané se vždycky dovedou semknout, začne-li jejich armáda někde ve světě válčit. Jsou utlumeny vnitřní problémy a vláda má šanci věnovat se jen válce. Vládci navíc nemuseli moc přemýšlet a jen otevřeli dávno zpracované manuály strategie na zničení Ruska. Jenže i oni se přepočítali. Netušili, že Rusko za posledních dvacet let tak neobyčejně ekonomicky posílilo. Takže staré strategické principy nějak přestaly platit a na zastaralou válečnou metodu USA nakonec doplatil jejich spojenec, tedy zbytek Západu. Což americký Deep State okamžitě využil k druhému svému strategickému cíli, zničit EU jako svého ekonomického konkurenta, především jeho měnu euro.

A tak se Západ dopracoval ke dnešku, kdy už je v přímém vojenském střetu s Ruskem prakticky a za nějaký týden bude i právně. Ono už od května není pro Západ cesty zpět. USA zabránily Ukrajině jednat o příměří, čímž posunuly konflikt do nové kvality, čti, že už kompromis není možný, o míru se nesmí ani mluvit a bojovat se bude do úplně porážky jedné strany.

Rusko se tím dostalo do situace válčení o své přežití, jako již několikrát v historii. A to pro soupeře není dobré, protože zatím nad ním nikdy definitivně nevyhrál. Navíc má v čele typického válečníka, který velkohubě nesděluje světu dopředu své pravé plány, a hlavně jasně vždycky splnil, co řekl. Neblafuje! A při tom má jaderný kufřík pořád u sebe, jak sdělil celému světu!!!