O penzijním systému jsem napsal sérii textů ještě v době, kdy jsem psal do Britských Listů. Považuji je za plně vyčerpávající. Přesto mě k napsání dodatku inspirovaly řádky v tisku, cituji: „Pro kapitalistické predátorské elity je každá koruna, kterou neurvou pro sebe ztracená, ideologicky nezdůvodnitelná a zavání komunismem. To můžeme pozorovat u našich politických elit. Přidání důchodcům o 300 Kč je populismus, ale vojenské působení v Afganistánu, které stálo miliardy a jehož jediným výsledkem je zaopatření Afgánců kolaborujících s českou jednotkou, je naprosto v pořádku. Kdo je za tento nesmyslný výdaj a okupační působení odpovědný? Nikoho jsem neslyšel se k odpovědnosti hlásit. Kdyby však tyto nesmyslně utracené peníze chtěl někdo dát důchodcům, a přiblížit je tak důstojnému stáří, byl by napaden za populismus. Ovšem válka, zabíjení a vojenský průmysl jsou posvátné a náklady na ně si nikdo netroufne kritizovat“. Konec citace.

Zásadním problém penzijního systému nespočívá v dostatku peněz, ale v dostatku materiálních hodnot nezbytně potřených pro staré lidi. Potravin včetně pití, léků, bydlení, minimálních volnočasových aktivit a elektrických přístrojů pro chod domácností. Peněz si státy totiž mohou natisknout kolik chtějí, ovšem musí zajistit, aby bylo za ně co „koupit“.

V budoucnosti bude neustále ubýval lidí, kteří budou muset něco produkovat. To všechno nakonec budou lidstvu zajištovat roboti a umělá inteligence. Většina lidí bude vykonávat pouze služby jiným lidem. Především právě penzistům. Oni samotní si na větší svou spotřebu musí našetřit v době svého aktivního života. Samozřejmě, že ne peníze, ale nemovitosti a podobné reality, které ve stáří pak „prodají“. Pochybuji, že v budoucnosti budou peníze mít ještě funkci oběživa. Celý systém se bude muset adaptovat na materiální hodnoty.

Tož tak nějak.