TŘETÍ KOMUNISTICKÝ PREZIDENT ČESKOSLOVENSKA.

Napsal jsem minule, že prezident Antonín Novotný je dodneška nedoceněn. Pokusím se to v krátkosti ozřejmit. Napřed ale pro současníky základní informace o něm.

     Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany28. ledna 1975 Praha) byl československý politik a funkcionář Komunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jako třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874). Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ. A dál už to je napsáno výše.

Za dobu jeho nejvyšších funkcí ve straně a státu došlo v ČS k pomalému, leč trvalému a všestrannému zlepšování života prakticky všech obyvatel. To proto, že nedocházelo pouze k vyšší životní úrovni, která se projevovala jednak zvyšováním mezd, ale dokonce pravidelným snižováním cen především potravin a základních výrobků pro domácnosti. Docházelo ale především k pozvolnému uvolňování „revoluční“ diktatury komunistického aparátu, vydávané za diktaturu proletariátu. Neuskutečňovaly se samozřejmě rehabilitace, ale už skončila pomstychtivá, fanatická, až primitivní krutovláda mnohdy samozvaných revolucionářů. Zmírnily se celkové represe a byly kupříkladu odstraňovány postupně i tvrdé zákony, třeba o nepřiznávání penzí lidem, kterým bývalí zaměstnavatelé neplatili pojištění atd.

Hlavně ale v oblasti kultury a ideologie doslova začal vát vlahý vítr. Projevilo se to především v pestrosti publikační činnosti. Začala vycházet nejen klasická díla, ale dokonce i mnohá kontroverzní. Objevovaly se postupně měsíčníky a další revue s překlady dobové zahraniční, tedy především západní tvorby. Začaly vycházet týdeníky a měsíčníky s relevantními informacemi z celého světa. Ve filmové produkci došlo až ke světovému fenoménu, kterému se dodnes říká Československá nová vlna.

Nebýt postupného uvolňováni ideologické strnulosti, niky by se nepořádala Kafkovská konference v Liblicích, která vytvořila obrovský tvůrčí impuls pro rozvíjení filosofie, historie a literatury u nás. Ale dokonce i pro neformální styky našich občanů se Západem. Nebýt zvyšující se tolerance, tak by vedení KSČ tvrdě zakročilo proti některým spisovatelům, za jejich projevy na sjezdu spisovatelů v roce 1967, které už měly vyloženě nejen revizionistický, ale kontrarevoluční charakter. A konečně, nebýt zvyšující se demokratizace klímatu v zemi, nikdy by nedošlo k Pražskému Jaru. V atmosféře Gottwaldovské represe by se obyvatelé ani nedověděli o jakémsi Dubčekovi, Kriegelovi a dalších.

Nemíním hodnotit v tomto kratičkém textu celou roli Novotného. K tomu nejenže nemám nastudovány ani některé základní materiály, ale především jsou dneska nedostupné. Záměrně uvádím pouze klady jeho působení v nejvyšší státní funkci. Dovoluji si proto tvrdit, že Novotnému zlomily vaz separatistické snahy Slovenských patriotů. Novotný totiž ve svém celoživotním přesvědčení vysoce nad národní cítění stavěl proletářský internacionalismus. Tím poněkud daleko předběhl nejen svou dobu. Pražské jaro, které ho smetlo, se totiž mělo spíše jmenovat Bratislavská kudla do zad. Novotný se stal neprávem symbolem a proto obětním beránkem všeho špatného, co se uskutečnilo pod vládou KSČ. Dovoluji si tvrdit, že neprávem, protože jeho politika pomalého uvolňování domácí ideologicky zatvrzelé atmosféry byla tou správnou cestou. Skutečnost, že pod iniciativou Slováků došlo k radikalistickému urychlení vývoje, doslova k jakémusi pseudorevolučnímu výbuchu, se stala prokletím pro celý další vývoj socialismu a vládnutí proletářské strany u nás. Tečka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *