Ekonomka Šichtářová ve své pravidelné rubrice na webu Parlamentních Listů dne 26.1.20 na úplný závěr napsala, cituji: „…demokracie je ohrožována nikým nevolenými politickými neziskovými organizacemi, které se snaží ovlivňovat chod společnosti podobně jako politické strany, ale na rozdíl od nich neprošly volbami“, konec citace. Takto to vypadá ale pouze na první pohled. Za naprosto všemi neziskovlami politického aktivismu lze totiž najít skutečné vlivové síly současnosti. Tedy vesměs nadnárodní korporace, jejichž zájmy patřičná neziskovka prosazuje. Takže skutečným ohrožením demokracie jsou ony síly, tahající za drátky, protože poskytují aktivistům prakticky nevyčerpatelné finanční zdroje. A jenom pro dokreslení poznamenávám, že i ty „volené“ politické strany jsou reprezentovány v počtu mnohem víc jak malém, osobami, které prosazují zájmy sil, které rovněž nejsou volené, leč zprostředkováním viditelných politiků anonymně rozhodují mnohdy o celé společnosti. V textu používám pojem „vlivové síly“, který do českého politického prostředí zavedl již kdysi dávno, dosud nedoceněný, prezident Antonín Novotný. On již tehdy věděl, o čem mluví. Věděl, že mnohem důležitější a tím nebezpečnější jsou pro politiku ti, kteří nepůsobí ve veřejných funkcích, ale mají obrovský vliv. Ať už na celou veřejnost, nebo dokonce na politické funkcionáře. Vlivové síly se dají rozdělit na dvě skupiny. Jednak na vlivné jedince, a pak vlivné skupiny. Za vlivné jedince lze považovat v prvé řadě celebrity, jako jsou herci, zpěváci a další populární osobnosti, včetně sportovců. Dále pak tak zvané VIP, čili velmi důležité osoby, jako jsou vědci, manažeři, státníci i přední lékaři či politici a známí aktivisté různých občanských hnutí. V současnosti pak stále více známí novináři, televizní pracovníci vyskytující se na obrazovkách, rozhlasoví reportéři a další. Druhou skupinou vlivových sil jsou pak různá občanská hnutí, spolky a jiné kolektivní instituce. Z nich nejrizikovější jsou ty, které mají neprůhledné financování a všeobecně nejnebezpečnější pak skupiny superboháčů, nejčastěji vlastníků bank. Ty mají prakticky pro prosazování svých zájmů neomezené zdroje, za něž si mohou koupit „práci“ prakticky kohokoliv, včetně hlav států, nebo dokonce celých veřejných mezinárodních institucí. Právě tyto vlivové skupinky lze dneska považovat za reálné vlivové síly rozhodující za paravánem veřejných voleb o dění celého, globalizujícího se světa.