Dnešní vláda nemá funkční opozici. Poprvé v dějinách České republiky, ale dokonce i celé historie Československa, nemá současná vláda naší země obvyklou opozici. Prakticky ji sice neměla ani za nadvlády KSČ, ale nyní je to podstatně jiné. Dneska se vychloubáme, že máme demokracii. Vláda premiéra Babiše přesto nemá opozici, ale nesmiřitelného nepřítele na život a na smrt v podobě vlastizrádné mafie. I to je jedním z důsledků, prozatím doufám, že nechtěných, všeho toho urputného snažení o vybudování nadstátu s krycím názvem Evropská Unie.

Když se zformovala Babišova vláda, měl jsem zato, že tradiční pravicové strany, oživené o Piráty, vytvoří silnou a hlavně konstruktivní opozici. Uběhla skoro polovina funkčního období a nevládní strany nedokázaly ve sněmovně předvádět nic jiného, než podjaté útoky na premiéra, spílání, mnohdy až vulgární, stranám ČSSD a KSČ a především vymýšlení stále nových a nových obvinění přímo na osobu premiéra. Nezaznamenal jsem jedinou aktivitu ve prospěch široké veřejnosti, která by z opozičních stran byla prosazována v parlamentu, nebo alespoň ve sněmovně. Nevadí mi tolik, že každý vládní návrh je kritizován, ale v mých očích je naprosto v demokracii nepřípustné, aby byly odmítány vládní návrhy jenom proto, že jsou vládní, jinými slovy, že jejich kritika není věcná, leč pouze a jenom ideologická.

Absolutním zklamáním je pro mne chování strany Pirátů. V mých očích pouze spolehlivě dokazují, že si zločinný název vybrali oprávněně. Je to strana podrazácká, udavačská, až vlastizrádná. Zbytek opozice se zase začal piklovat s primitivně protivládním, pouze personálně negativistickým spolkem, podezřele dobře organizovaným na to, aby byl veřejností vnímán jako živelná občanská iniciativa. Opozice, vyjma Pirátů, ve spolčení se spolkem Milionu chvilek pro demokracii dává veškeré veřejnosti okatě najevo, nejenže neuznává výsledky voleb, ale že pokládá současný, ústavou zaručený volební systém, za špatný.

Tak podle, jak se opoziční strany, s výjimkou SPD  chovají na domácí politické scéně, tak si počínají i na mezinárodních pozicích. Jak Piráti, tak tradiční strany využívají svých zástupců v orgánech Evropské Unie nikoliv ku prospěchu naší země, ale především k přenášení protivládních aktivit do institucí tohoto nadstátu. Stáváme se tak raritní zemí, která své vnitrozemské půtky hodlá řešit pomocí diktatury zvenčí. Poražení opoziční ubožáci z tradičních politických stran doufají, že změní výsledky všeobčanských voleb za pomocí svých evropských bratrstev.

Babiš není jediným politikem, který před vstupem do politiky podnikal. Dokonce jsou politici, kteří podnikají i pokud jsou ve funkci. Všeobecně se to o nich ví a pokud se jedná ve věcech jejich zájmu, jsou pouze povinováni to připomenout a zdržet se rozhodování v těch záležitostech. Střet zájmů je navíc příliš těžce postihnutelný právnický vztah. Pokud by měl být opravdu účinný, pak by měl postihovat především politiky po odchodu z funkcí, protože si mohli už v nich skrytě budovat své budoucí majetky a posty. Než Babiš vstoupil do politiky, naše politická elita vydala zákon, který to umožňoval tak vlivnému miliardáři. Když ale vyhrál volby, tak poražení dělali všechno proto, aby na úrovni EU zákon změnili natolik, že Babiš mu nevyhovuje.

Tím si vytvořili platformu neustále nových a nových udávání na současného premiéra, které chtějí řešit přes orgány Unie. Tím se naši zástupci v EU, ať již volení, či jmenovaní, ba dokonce i řadoví byrokrati, mohou a také někteří stávají, zbabělými udavači, poskytovateli nepotvrzených obvinění a mravenečky pilně spolupracujícími na vypracovávání protibabišovských dokumentů.

Osobně v celém antibabišovském zuření nevidím snahu o skutečně poctivou nápravu věci, ale pouze nesmiřitelně nenávistnou a především zbabělou a celkově až vlastizrádnou činnost spolčení několika předních politiků opozičních stran, několika příslušníků deep state ČR, jim pokorně sloužících novinářů a mnoha svedených, o to však víc zuřivých, aktivistů. Ti všichni tvoří v naší zemi dosud nevídanou vlastizrádnou mafii.