Nejprve fakta. Johnsonovi konzervativci dosáhli většího vítězství, než kdysi Thatcherová. Konzervativci zvítězili i tam, kde již půl století neustále prohrávali. Konzervativci získali absolutní většinu. Nyní dohady. Proč? Všeobecně se má za to, že občané a další voliči v Británii už měli plné zuby nejistoty a jelikož kdysi v referendu rozhodli o odchodu z EU, tak to nyní jenom potvrdili. Zatím neexistují průzkumy, které by to plně potvrdily. Vidím totiž nejméně dva další důvody pro vítězství Johnosona. A jsou neméně siolné. Prvním je dobře vedená kampaň. Johson vsadil na málo témat a jednoduchost programu. Věděl, že v zemi jsou tři hlavní problémy, které si voliči přejí řešit. Brexit, zdravotnictví a vnitřní bezpečnost. Proto kromě rychlé dohody o brexitu k 31.lednu 2020 měl v programu postavení čtyřiceti nových nemocnic a zvýšení počtu policistů o tisícovku, jestli se nemýlím. Ale také, ne-li především návrat k ochraně hranic a regulaci migrace. Nabídl tak zvaný australský systém, tedy bodové hodnocení pro každého přistěhovalce. Kdo nezíská potřebný počet bodů, tak bude ze země deportován. Jelikož je Británie ostrov, jako ta Austrálie, je to celkem reálný program. Přikláním se rovněž k názoru, že Johnsonovi pomohl k vítězství jeho hlavní soupeř Corbyn, v čele labouristů. Ten za volební program vyhlásil doslova socialismus. Tradičně abnormálně nesocialistické obyvatelstvo Británie, hrozící se komunismu víc jak války, tím doslova od své strany voliče odpudil, takže nakonec prohrál i v těch tradičních pilířích Labour party, kde ani Železná lady nikdy nezvítězila. Nakonec můj názor na Brexit. Tvrdil jsem vždycky, že Británie do Evropy nepatří, jak to prosazoval de Gaulle. Je to nejméně od konce první světové války nepotopitelná letadlová loď USA. Před tím to bylo první světové impérium, nad nímž skutečně nikdy slunce nezapadalo a její obyvatelé se z té pýchy dosud neosvobodili. To jsou v mých očích hostečné důvody nepovažovat Británii za Evropu.