MÁ OSOBNÍ SETKÁNÍ S HAVLEM.

Poprvé jsem se sekal s Havlem na pomezí září a října r. 1989, kdy jsem byl týden v Praze na kursu pro cvičitele turistiky. Ve volném čase mne jeden z mých pražských přátel vzal na schůzku, kde jsem ho poměrně dost dlouho poslouchal a pozoroval. Vnímal jsem ho životní zkušeností člověka, který už od roku 1969 veřejně projevoval nesouhlas s některými činy vedení KSČ. A viděl v něm člověka, který byl pro mne prominentním disidentem podporovaným Západem nejen propagačně. Neměl jsem z jeho chování dobrý pocit, aniž jsem chápal proč.

Další dvě setkání se uskutečnila už v době, kdy on byl prezidentem a já předsedou hornických odborů. To už jsme se osobně znali, protože jsme si byli představeni. Já ale pro něj byl vždycky „ten odborář“ a nic víc. V prvním setkání jsem vedl delegaci odborářů ze severočeských lomů, kteří si toto přijetí na mně vynutili. Psal jsem o ní již několikrát. Havel je navýsost zklamal, jelikož jim dokázal, že neví o životě obyčejného člověka prakticky nic. Já osobně jsem se nikdy za žádného politika před tím, ani potom tak nestyděl, jako za Havla, který k tomu všemu prokázal víc jak absolutní neznalost hospodářství své země. Jedinou reakci na jejich stesky se havířů zeptal, co říkají na to, že vláda chce zavřít doly a oni by mohli své zkušenostmi uplatnit v cihelnách, jelikož vláda bude muset postavit mnoho nových domů.

Druhé setkání bylo na slavnostním zasedání Čalfovy vlády v polovině roku 1990. Tam jsme se pouze formálně pozdravili, ovšem já jsem pak měl možnost poněkud delší dobu poslouchat jeho názory. Osobně jsem jej pak viděl ještě jednou, až jako poslanec Federálního shromáždění. Po vyslechnutí jeho projevu jsem s některými kolegy konstatoval, že tak uplakaný projev státníka jsme nikdy neslyšeli. Nejhorší na něm bylo, že šlo doslova o úpěnlivou prosbu, aby byl v samostatné republice České opět zvolen prezidentem. Což v mých očích bylo definitivní jeho degradací, protože jsem měl ještě pořád v dobré paměti jeho prohlašování z prvních dnů polistopadového hemžení. Tehdy tvrdil, že bude prezidentem jen do voleb za půl roku a pak se bude už věnovat pouze psaní svých her.

Už po setkání na schůzce vlády jsem konečně pochopil, co mi na Havlovi vadí. Jeho živočišná až neovladatelná nenávist k minulému režimu, komunistům a socialismu vůbec, kterou ne vždycky dovedl skrývat. Ovládala jeho mysl natolik, že v první reakci na cokoliv, kdy byl zaskočen a nepřipraven, vždycky z něho vyvřela jako dým ze sopky. V mých očích absolutně netolerantní člověk k jinému přesvědčení. Pro politika ta nejhorší devíza.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „MÁ OSOBNÍ SETKÁNÍ S HAVLEM.

  1. V mých očích byl Václav Havel vhodným propojovacím elementem mezi reálným
    socialismem a ČSFR. Ale v očích Slováků už to tak jisté nebylo a presidentování českému státu po rozpadu ČSFR už bylo mimo pravidla. Poslední důstojný krok jsem zaznamenal ,když opouštěl Hrad s jednoduchým zavazadlem a v džínách a funkci presidenta převzal Stráský. Ale to jsem vnímal tenkrát. Současně jsem měl bezprostřední zprávy o vývoji u zákazníků – uživatelů škodováckých
    ultrazvukových praček (Meopta , Dioptra, Okula ZVL Klášterec, Vagonka Studénka, Tesla Rožnov) ,pro které jsem ve druhém pracovním poměru dělal opravy. To byly jiné příběhy,než přinášelo zpravodajství televize.
    Když Havel vysvětloval, že ,,holt si lidé nebudou kupovat lampy za patnáct
    tisíc, ale jenom za dvanáct“, už jsem od něj nic nečekal…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *