Dneska je tomu dvacet let, kdy letadla NATO naposled letěla nad Srbsko, aby tam shodila svůj každodenní příděl bomb. Skončilo tak 78 dní trvající zabíjení lidí a ničení důležité infrastruktury poslední země na Balkáně, která se do té doby nepodvolila globálnímu četníkovi – USA. NATO se tím aktem prezentovalo coby nejzbabělejší armáda v dějinách lidstva, která postrádá odvahu k pozemnímu boji a uchyluje se pauze k čirému zabíjení z takové výšky, aby proti ní nebylo obrany. Holt, jako tomu bylo už u Hirošimy kupříkladu. ČR byla tehdy pár týdnů v NATO, takže jsme se tím aktem čistého zabíjení, které ani nelze nazývat válkou, stali poprvé v dějinách naší novodobé státnosti agresorem. A nejen to, podle platných principů mezinárodního práva dokonce válečným zločincem. Nejstrašnější pro náš národ je, že zločin fakticky iniciovala a vlivně organizovala Češka. Sice žijící prakticky celý život v cizácké zemi, ale přece jenom ženština hlásící se k češství. Vrcholem jejího bestiálního konání bylo, že na území, které jmenovaným aktem bylo Srbsku ukradeno, si vybudovala velkou podnikatelskou firmu. Jediným kladem se v té souvislosti jeví, že Albrightová tou zhovadilostí alespoň sňala z Čechů část viny. Prokázala, že sice je původem Češka, leč za celý život se její mentalita zvrhla do podoby odpovídající mentalitě špiček nejzrůdnějšího státu dnešního světa