Nebo taky, čeho je moc, toho je příliš. Což by si měla uvědomit demonstrující klaka s podivným názvem „Milion…“. Jejich prvotní vyřvávání na Staroměstském náměstí se údajně týkalo nezávislosti justice. V tomto ohledu bylo od začátku mimo mísu, protože nová ministryně Benešová má vysoký odborný i morální kredit a demonstrovat proti někomu, kdo ještě ani nezačal pracovat je víc než směšné. Proto se, podle mluvčího protivládního odporu, čili hnutí jakési pofiderní street show, zaměřuje už na svržení vlády. Konkrétně prý jen na odvolání Babiše, což je ale, podle naší Ústavy, prakticky totéž. Nechávám stranou nechutnosti éry postdemokracie, která jako rakovina prolézá Západní svět v posledním desetiletí. Dovoluji si jen jedinou poznámku k tomuto problému. Babiš není v pozici Fica, protože Zeman není Kisko. Leč v tomto kratičkém textu si dovoluji hlavně upozornit na paradox počínání street shouts pod komandem Mináře, či jak se ve skutečnosti ten filuta jmenuje, právě ve věci nezávislosti justice. V zápalu boje si tento člobrda, dobře placený těmi kdo prohráli volby, neuvědomuje, že už prakticky dneska svým počínáním vytvořili klíma, ve kterém je soudní projednávání Babišových kauz znemožněno. Naše zákony totiž nedovolují žádný nátlak na orgány činné v trestním řízení, tedy ani na soudy, a už vůbec ne jakýsi podivně organizovaný nátlak ulice. Takže čím víc bude ulice řvát, tím jsou soudy s Babišem víc znemožňovány. Z čehož plane, páni sponzorové, že pokud se vám nepovede povalit vládu nějakým českým „Majdanem“, tak jste vyhodili značnou částku peněz na projekt nějakého psychopata, který s vysokou pravděpodobností vše organizuje s jediným účelem, dostat se mezi politickou elitu. Je tu ovšem jedna velká neznámá. Veřejnost by si měla dobře všímat, kdy jeho akci už konečně uchopí nějaká politická strana, která je ve sněmovně v opozici. O jedné už vím, jenže zatím výzvu ke svržení vlády nevydal její předseda, ale pouze expředseda – Kalousek. Ovšem i tak se již veřejnost může orientovat, odkud vane vítr a kdo je ve skutečnosti motorem zmíněného postdemokratického jevu v ČR. Takže uvidíme. Ať tak, či tak. Veřejnost už si musí zvykat na politický systém, který politologové zatím nemají pojmenovaný a tak mu prozatím říkají postdemokracie. Je to stav, kdy ve volbách poražení nepřijímají svou porážku a vytváří po volbách širokospektrální nátlak, později až násilí vůči vítězům voleb, čti koaliční vládě. Ale především by si veřejnost měla uvědomit, že tím dostává do rukou obrovský, postdemokratický, „politický“ nástroj proti všem vládám, které budou vládnout v zájmu menšiny. Vivat „Žluté vesty“, ty to pochopily první!