„NEOPOST“

Nebudí ve mně důvěru sociologické, politologické, ideové, či pouze publicistické pojmy, začínající předponou neo-, či post-. Pro mne jde o důkaz, že celé stádo psavců, se všemi ideovými klany učenců, nedovede vystihnout zásadní rysy nějakého nového společnostního jevu, o němž píší a tak si vypomáhají jakousi berličkou. Buďto že nejde vlastně o žádný nový jev, ale jakousi inovaci něčeho, co už tu bylo, pak použijí předponu neo- Nebo, že sice jde o nový jev, ale nikdo neví o co jde, či se z toho ještě vyklube, takže prakticky jde o post- . Doba postfaktická, postsocialistická, postdemokratická, postkapitalistická, no prostě post-. V češtině doslova debilní je v mých očích pojem postmoderní. Ve smyslu spisovné češtiny, dokonce podle jeho slovníku, je vlastně všechno nové moderním. Takže už samotný sociologický pojem moderna, modernita a z něho odvozené, byly nic neříkající, pouze uboze popisné pojmy. Po době moderní už mohla přijít pouze nějaká doba ještě modernější, čili supermoderní, hypermoderní a jinak nesmyslná. Ovšem postmoderní v žádném případě ne, protože modernost znamená neukončený děj, čili jde o jev trvalý, ne-li věčný. Alespoň v normální češtině, čili pro popis světa viděného očima běžného účastníka dějů. Souhlasím s panem Zmatlíkem, který uvažuje o tom, že tím se komunita učenců vyhýbá odpovědnému přemýšlení o proměně důležitých pojmů v rychle se měnící současnosti. Za ještě stupidnější považuji předponu neo-. Zvláště pak v pojmech neoliberalismus, neomarxismus, ale též neonacismus, či dokonce neofeudalismus. Společným rysem pro ně je, že jsou užívány jako pejorativní oznámkovávání ideových odpůrců, což je pro ně tou nejodpornější legitimací. Říká se často, že myšlení bolí. Což je takový ten rádoby vtipný nesmysl. Vždyť jakousi kompilací všech učení, věd a idejí je přece „radost z moudrosti“, čili filosofia. Jelikož moudrosti lze dosáhnout převážně, ne-li jen myšlením, lze důvodně předpokládat, že skuteční myslitelé jsou ti, kdo mají radost z myšlení. Především z toho kritického myšlení, opřeného o co nejpřesnější pojmosloví. Takže texty, užívající všechno možné, jen ne jasné pojmy jsou manipulativní, matoucí mysl čtenářů a s vysokou pravděpodobností záměrně lživé. Jen na okraj k tomu dodávám, že v té souvislosti za největší podvod považuji horování pro jakési humanistické ideály, evropské hodnoty, či dokonce západní civilizaci, když se pro jejich charakteristiku používají abstraktně všeobecné pojmy, které tím o hodnotách či ideálech fakticky nic neříkají.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *